Když jsme ze samého vrcholu Sněžky přes mraky téměř nic neviděli rozhodli jsme se, že se ještě zastavíme nedaleko Jánských Lázní a projdeme se stezkou korunami stromů. Stavba je to zajímavá, a projít ji až nahoru bylo docela snadné.
Po pevném dřevěném chodníku dvoumetrové šíře, který se vzhůru kolem dokola vinul v nepatrném stoupání se šlo pohodlně ,a pro odvážlivce, kteří si zpáteční cestu chtějí urychlit adrenalinovou jízdou, slouží středem vedoucí tobogan.
Na fotce je zachyceno, jak vozík plný sjížděcích podložek vytahují vzhůru.
To už jsme na nejvyšším místě a odsud se Černá hora zdá docela nízká.
Ten cvrkot u toboganu jsem chvíli pozorovala, šo to tam jak na drátku, zájemců bylo hodně, odhodlaly se i ženy, neodradila je ani ta rychlost jízdy, 80 km v hodině. A často byl slyšet jejich jekot, když se blížily k výjezdu. Ale aby to nebylo jen na těch ženách, občas si zahýkal i některý muž.
