Výlet na Sněžku.

KDYBYCH BYLA MLADÁ A V PLNÉ SĺLE, UMĺM SI PŘEDSTAVIT, JAK BYCH SI VÝSTUP NA TU NEJVYŠŠĺ ČESKOU HORU UŽILA !  Jenže věc se má jinak, mládí už je dávno v tahu, to mne tak netrápí, jako moje nohy, nevím proč tak zničené.... "Chcem se podívat na Sněžku, když je pěkné počasí, mohla bys jet s námi" nabídl mi v pátek syn. I když jsem celý tropický  týden pořád někde brouzdala, neodolala jsem, a nabídku přijala.  Na Sněžce jsem totiž  ještě nikdy nebyla a tak to byla lákavá příležitost stanout na vrcholu nejvyšší hory Krkonoš, ve výšce 1603 m. Dole, v Peci pod Sněžkou , sluníčko vesele svítilo a nás možná ani nenapadlo, že až nahoře to bude jinak. Po svých jsme horu nezdolali, jeli jsme lanovkou a bylo to opravdu pohodlné. Tříletá Terka by tu štreku ještě neušla a já  na takový výstup už bohužel nemám....Cestou nahoru ještě na Růžové hoře, kde je možno z lanovky vystupovat, a těm, co se vezou až na Sněžku jízdenky kontrolují, tak bylo dolů hezké pokoukání, ale sama Sněžka nás přivítala v mracích, které se  válely po okolí, a dolů, na žádnou stranu vidět vůbec nebylo. Ráda bych zahlédla aspoň Obří důl, ale žádné pořádné horské divadlo se nekonalo, nedalo se nakouknout ani do Polska, přestože jsme stáli přímo na hranici, která oba státy dělí. Tak jsem si aspoň něco málo zvěčnila a i tak jsem byla velmi ráda, že jsem se tam mohla podívat.

To je pár záběrů z lanovky

.

A už jsme nahoře, je tu pouze 14 st.

Jen na chvilku se nad hlavou ukázala modrá, ale dívat se dolů nás mraky nepustily.

Věřím, že až Terezka povyroste podívá se sem jednou znova...

Ne jen samé kameny, ale i vřesový kobereček jsem na samém vrcholu spatřila.

To vše bychom zahlédli z té horské výšky ale opona  byla zatažená......

.