Procházkou na Dánské kameny.

" Kam bychom se odpoledne mohli podívat , abys mohla s námi ?" po sobotním obědě nadnesl syn. "Co třeba procházkou k Dánským kamenům ? -  cestou z Výpřeže je to skoro po rovině. Vezmi si trekovky a jedem !"  Autem na Výpřeži jsme byli tak za čtvrthodinu a z parkoviště šli volným procházkovým krokem, já se jen tak loudala, kochala se kolem a z plných plic nassávala tu typickou lesní vůni ze směsice mechu, borůvčí  a smrků  i suchých šišek na zem spadlých, a vůni  jehličí, ale ani jedinou houbu  jsem  nezahlédla. Ostatní členové rodinky tu a tam přelezli hlubší příkop podle cesty aby vylezli do břehu na borůvky, nebo si utrhli zralou malinu. Touto cestou už jsem šla několikrát, a před lety projela i na kole, je to bezvadná cyklostezka. Na samém vrcholu Ještědu půjčují koloběžky a jedna z tras  vede i touto cestou přes Křížanské sedlo do Noviny, a možná až do Kryštofova Údolí. Pár jezdců na nich jsme potkali , frčeli od Výpřeže jak s větrem o závod a jízdu si evidentně užívali. A potkali jsme cyklistku na kole, a s ní si užíval jízdy malý bílý pejsek sedící v košíku před řidítky, se svou paničkou se zřejme vezl rád.  Před odbočkou vedoucí k Dánským kamenům jsme se pod pěknou stříškou na chvíli posadili, do samotného cíle  zbýval už  jen kousíček.

A už jsme tady a já nemůžu víc než se koukat jak všichni čtyři lezou na vyhlídku. Já bych tam také chtěla, co naplat, tenhle výstup mi už nohy nedovolí A tak se ptám - "Je někam vidět ?" "Ne není,  jen vrcholky stromů, všechno je zarostlé !"  Tak žádný výhled, škoda, před lety jsem odtud zahlédla   pár chaloupek v Kryštofově Údolí.

a dole pod skaliskem  to v jednom místě takhle smutně vypadalo.

Ale tady u nás je v lese všude krásně , ať jdeš na kteroukoliv stranu cestou z  Ještědu.