Tak  tady je jeden konec vesnice, místo pro mne nejbližší a také nejmilejší.  Říká se tu Na Čihadlech.  Do předposledního domku, který kdysi postavil dědeček, maminčin otec, jsme s bráškou párkrát přijeli na celé prázdniny. A  to co mi utkvělo v paměti je jenom to hezké, a vzpomínka to hezké jakoby znásobí, tak už to asi bývá. Nevím čím to, ale asi jsem vše

Necelé tři hodiny cesty autem z domova a jsme tady - Libice nad Doubravou.  Jak já se těšila až se porozhlédnu , co vše mi připomene bezstarostný prázdninový čas. Minulý čas, téměř před šedesáti lety. Tenkrát to byla malebná víska, ale ne ledajaká.  Měla školu, kostelík, zámek a poštu, prodejnu potravin i prodejnu bot, kolářství, truhlářství, ševce i kovárnu, dokonce

Bylo nedělní odpoledne, chvíli sluníčko, chvíli zas déšť, pěkně na střídačku. "Pojeďte s námi na výlet, Bozkovské jeskyně  zvládnete.." zvou nás naši mladí. Já s radostí přijímám a dědouše po chvilce přemluvili.  Pak v autě koukám, nějaká novinka ! Na palubní desce si hoví navigace. "To mám předčasný dárek k narozkám" chlubí se syn, "tak ho dnes poprvé vyzkouším

Něco pravdy na tom bude ! Když si Jaruš plánovala, že pražského bratrance zavede k soutoku Jizery s Jizerkou, v koutku mé duše jsem měla přání, jé, kdybych tak mohla také...co mi v tom brání, to nechci vysvětlovat...prostě tak jsem jim přála, ať počasí vyjde, ať si ten výlet užijou. Pátek už od rána prosluněný a já se loudám zahradou, přiznám, že jsem v myšlenkách s nimi a někdo mi volá mobilem.  Má

Malebné údolí v Jizerských horách, které se táhne od hráze známé přehrady na říčce Kamenici, to je Josefův Důl. Stačí se podívat na obrázek z informační tabule a hned vás napadne,že tu musí být skutečně krásná příroda. 

Byly jsme s Jarčou  pozvány na návštěvu k  

"Pojeďte s námi na malý výlet, zvu vás na oběd..." povídá sestra Jarča. "Vím, že teď nikde moc chodit nemůžeš, ale vlézt a vylézt z auta jistě ještě zvádneš a důvod přece máme, slavíme

První májový den  byl vydařený, prostě žádnou chybu neměl, možná jen to sluníčko nemuselo tolik pálit a vysoušet už docela vyprahlou a žíznivou zem.  Ale i v tom vedru bylo v přírodě všechno tak svěží, třešňové koruny v závoji kvítků zahalené, jabloně už jenom bohatě rozkvést. Na lukách koberce pampelišek, k létu se jaro tryskem žene....Stát na mírném kopci, dívat se do krajiny,

Na konci září jsme se tak trochu toulali v okolí Černé Studnice, o které jsem se tu už  zmiňovala. Po návštěvě rozhledny jsme se vydali značenou lesní cestou na smržovský okruh. Byl krásný den a věřte mi, že jsem se vším tím, co jsem cestou viděla, kochala opravdu s velikou radostí. A tak na kousek té cesty vás také teď  zvu.

Hodinku, dvě, víc to snad nebylo ale stálo to zato ! Ještě že Tě Jaruško mám, sestřičko moje, víš, čím mi největší radost uděláš. V neděli zase jsi zavolala - "nechceš jet na chvíli s námi, kouknout se do bučin ? Za pět minut ať jsi připravená, popadni foťák, už jsme na cestě..." Já v pracovním už se chystala na ty růže, rýčem jsem praštila, to vám byl fofr, ve chvilce stála jsem u branky.

Tu originální visutou lávku v Andělské Hoře nedaleko Liberce, kterou se vlastní silou převezete na druhý břeh řeky Nisy jsem chtěla ukázat Hance, a tak se i stalo.