Nevšední den.

"Pojeďte s námi na malý výlet, zvu vás na oběd..." povídá sestra Jarča. "Vím, že teď nikde moc chodit nemůžeš, ale vlézt a vylézt z auta jistě ještě zvádneš a důvod přece máme, slavíme další společné výročí."

Jo, je to tak, sestra se vdávala přesně týden přede mnou, je to už docela pěkná řádka roků, a kolik? To vám raději neprozradím.

A tak jsme vyjeli společně na Rašovku, nedaleko Liberce.  Cestou přes Šimonovice jsem jen zírala, kolik krásných domů a domečků je tam vystavěno. A s pěkným výhledem na Ještěd, město se rozrůstá do okolí, dříve se tolik nestavělo, domečky rostou jak houby po dešti....

Tady jsme už na Rašovce a v restauraci V Trnčí jsme se dobře najedli, chvíli pokoukat venku a jedeme dál, prý ještě k Obřímu sudu nakoukneme.

Tady , za ukazatelem , mě zaujalo luční kvítí. Modré zvonečky a kopretiny, bílý jetelíček, hned bych se pokochala blíž, jenže cedule hlásala - soukromý pozemek, vstup zakázán.

Cestou na Javorník se nám otevřel výhled do krajiny, škoda že byl mlhavý opar do dáli, jinak bychom lépe spatřili Bezděz.

Zrovna tak kopec Ralsko za údolím.

Obří sud na Javorníku slavnostně otevřeli loni v září, o něm jsem tady tenkrát už psala, proto se dnes více zmiňovat nebudu. Jen se zastavíme a chvíli pokoukáme.

Z bočního pohledu - opravdu sud a kolik by se do něj asi vešlo piva?

V lůně lesa je posazený,  jen kaštany, které kdysi bývaly u    původní stavby, která vyhořela,  nadobro zmizely. Marně jsem je hledala...

Průsekem od Sudu je vidět i k Jablonci.

A tady v detailu, zadní strana stavby, která je prosklená.  Měli jsme opravdu nevšední den, nic jsem nedělala, nevařila, nechala se obsloužit, dobře se najedla, prostě jsem si to užila !