Necelé tři hodiny cesty autem z domova a jsme tady - Libice nad Doubravou. Jak já se těšila až se porozhlédnu , co vše mi připomene bezstarostný prázdninový čas. Minulý čas, téměř před šedesáti lety. Tenkrát to byla malebná víska, ale ne ledajaká. Měla školu, kostelík, zámek a poštu, prodejnu potravin i prodejnu bot, kolářství, truhlářství, ševce i kovárnu, dokonce pivovar a lihovar,ale tenkrát už ve výslužbě. A když jsme přijeli k babičce na prázdniny, vítal nás Pepík od sousedů - "A jéje, Liberec je tady!"
První zastavení ve středu obce.
Tady to vypadá tak jako dřív, jakoby se vůbec nic nezměnilo, sem jsme chodili nakupovat.
Obchod býval v tomto domě na rynku, jak náměstíčku říkávala babička.
Náměstí za léta změnilo tvář, zmizely lípy , jen socha na sloupu zůstala. Od něj chodníček ke kostelu a mají to hezky upravené.
Kostelík sv. Jiljí, ten se vůbec nezměnil, i ty tůjky už tam tenkrát byly. Chvíli se dívám, chvíli se zasním, přivírám oči - na schodech mladý pár. Nevěsta v bílém s kyticí, po jejím boku hezký muž, varhany tiše doznívají ..ti dva jsou moji rodiče.....
Tam někde vlevo, za hezkým domkem bývalo pekařství pana Vltavského. Ten pekl chleba a ručně rolované rohlíky, to se vám linula známá vůně, když jsme čekali na horký bochník právě z pece vytažený.Když ho babička doma z plátěné tašky vysvobodila a ukrojila nám pořádnou skývu a máslem namazala, až se nám dělaly boule za ušima, jaká to byla dobrota!
A na tomto domě jakoby se zastavil čas. Jen dveře jsou zavřené z té strany do hospody u Pazderků, kde býval šenk. Matně si vzpomínám jak nás poslali se džbánkem pro pivo, hospodský natočil správnou míru,s vrchovatou čepicí pěny, a jak jsme ji cestou ochutnali...
A nadosah náměstí libický zámek, který dnes volá o záchranu. Najde se někdo? Zubem času je omšelý,kdysi dávno to bývalo panské sídlo. Tatínek vyprávěl jak poslední majitel, jakýsi hrabě z Kleebornu , rád jezdíval krajem na koni. Za zámkem je velký park vzrostlých stromů, myslím, že už je dost zničený, když tam sídlilo zemědělské družstvo.
Zastavení další sem napíšu příště, teď už vážně musím jít spát.