Adil | co život přináší

Je to tak, mám potřebu se vypovídat o náplni uplynulých dní. Možná ke mně někdo zajde, letmo řádky přečte a nejspíš k tomu řekne: Hm, žádná dechberoucí slova, tím nás tedy neoslníš !  Já vím, vím, že jsou to jenom takové přízemní všednosti...Nejsem mistrem pera a řádky vtipně nekořením, napsat to lépe ani  neumím. Těch myšlenek co se prožene přes třičtvrtě století starou hlavu, těch je

Když na stromech podzim zbarví listí, když pozlatí jejich koruny, to je krásná podívaná, to je pastva pro oči....A pak se listí k zemi lehce snáší, a pod nohama zašustí...Mám ráda podzim s modrou klenbou nad hlavou , s paprsky sluníčka, co už nás neohřeje ale jen tak  tu naši zem pohladí...

Ten

Tak nějak to na mne padlo, pochmurný čas, chladno a vytrvalý déšť posledních dní. Navíc hrozba covidu šířícího se  kolem nás, prostě blbá doba.Nalila jsem si dvojku červeného vína, navíc mám důvod, sice žádná rodinná sešlost se raději nekoná, i když má vnučka svátek. Tak na zdraví Terezko ! Už jsem si mezi dveřmi přiťukla s rodiči, příště si to vynahradíme.Ten virus kolem začal kroužit a svou