Jen tak...

V podzimní náladě jen tak a všelijak, ubíhá čas...Myšlenky se honí hlavou, o tom co se děje kolem nás, ale nepropadám panice. Z mysli to v každém dni vyháním tím příjemnějším, svou mysl věnuji ponejvíc zahradě. Kdybych měla křídla a mohla si vyletět do přírody lehce a volně jako ten pták, to by se mi líbilo, ale přitažlivost zemská mi to nedovolí. Bože, co to tu plácám za nesmysly, vidět sama sebe jak si jen tak  letím, třeba jako vrána - zrovna teď je jejich čas, to by bylo k popukání !  Pevná zem mě dole drží a když chci trochu příjemného,  sednu na Bertičku a zajedu si do lesa. Včerejší odpoledne bylo ještě sluníčkové, přišlo jako na objednávku, tak jsem toho využila. Pár obrázků napoví, že to bylo fajn.

Pokácené smrky, tenhle něco pamatoval - věděla bych, kdybych si viditelné letokruhy spočítala.

Bylo příjemné zaklonit hlavu a mezi korunami stromů se chvíli zahledět na modrý baldachým, to bylo jako pohlazení...

Jo, ještě něco málo ze zahrady, ale nebojte se, práci žádnou,jenom něco málo ze zbytků úrody.

Říjnová rajčátka ze skleníku, kdyby to šlo, dala bych vám ochutnat, jsou tak slaďoučká! Však jsem si pro příští rok už sebrala semínka.

Tyhle papričky ty mají "grády"! Ani nevím co s nimi udělám. stačí ochutnat jen štipeček a pusa je v plamenech

Napohled jsou to hezké zvonečky a já mám přece různé zvonky v oblibě, tak asi proto i takové  mám....