Když se chci vypovídat...

Je to tak, mám potřebu se vypovídat o náplni uplynulých dní. Možná ke mně někdo zajde, letmo řádky přečte a nejspíš k tomu řekne: Hm, žádná dechberoucí slova, tím nás tedy neoslníš !  Já vím, vím, že jsou to jenom takové přízemní všednosti...Nejsem mistrem pera a řádky vtipně nekořením, napsat to lépe ani  neumím. Těch myšlenek co se prožene přes třičtvrtě století starou hlavu, těch je kolem dokola bezpočet, dotěrně se vkrádají i do mých snů. Dny co prožívám  jsou si podobné jako vejce vejci, úměrné mému věku a zdravotnímu stavu. Tak málo mi stačí k  radosti z některých splěných přání....Zrovna teď se mi jedno splnilo, když mi syn rozšířil chodbičku ve skleníku kde každý rok pěstuju rajčata. Teď už se jen směju při vzpomínce na léto kdy jsem v úzké chodbičce škobrtla o obrubník a obloukem letěla k zemi, se mnou i plný košík rajských plodů, i jedno tyčkové rajče jsem při tom dolů strhla. Jistě si řeknete - no co, když upadneš, tak zase vstaneš ! Že se teď tomu směju, tak mi v té chvíli do smíchu nebylo, to mi věřte. Ještě že mě nikdo neviděl jak se tam nejmíň čtvrthodinku válím a všemožně zápolím, abych se zpátky na nohy postavila. Jo, víte co jsou to pořádně bolavá kolena, beznadějně, a den co den stejně ? Jedno už mám " plechové", měnili ho dokonce dvakrát, a výsledek? Víc nechtějte vědět. Tak raději "obrátím list"...

Včera jsem se projela na Bertičce, letos možná naposled, pak už to zima nedovolí. Měla jsem  doprovod vnuka, který mě k jízdě  vyhecoval slovy: "Babčo, projedem se spolu?"  - " Jasně ! Jen se teple obléknu, hned nastartuju a jedem !"

No jo, bez foťáku ani ránu...

A že byl den sváteční, byla i sváteční bábovka. Hrníčková, od Bittity, kdysi jsem si recept z jejího příspěvku na blogu opsala. Kakaová, s jablíčky, ořechy a rozinkami, rychlovka a skutečně mňamka. Že je pod naší střechou jedlíků pět, tak dnes už z ní nezbyl ani kousek, jen se po ní zaprášilo.