Oproti mému očekávání je říjen víc deštivý, větrný a chladný. Letošní podzim je takový podivný, virová situce tomu jen napomáhá a na náladě nikomu nepřidá. Mám štěstí, že nemusím mezi lidi, a ani nemusím být doma zavřená a jak je to jen možné, můžu jen otevřít dveře a jsem na zahradě... Tam se podle svých sil a možností můžu zaměstnat potřebnou podzimní prací. Zda je to nutné, dál nebudu rozvádět, ten kdo to zná, ví o čem je řeč.....Dnes jsem tahala ze země topinabury, co s nimi, je jich plný kbelík, proč jsem je zjara na kompost vsadila, víte že ani nevím? To asi aby se mi žíly nezkrátily, doma o ně zrovna nikdo moc nestojí. Ve skleníku jsem otrhala poslední rajčátka co už nestihla dozrát, přidala k nim dvě tři jablka, dozrání prý napomůžou. Vidím to tak na padesát procent, všechna jistojistě nedozrají. Ještě pár hroznů je na vinné révě, i když listy už žloutnou a padají dolů. Révu pěstuju ve skleníku, šlahouny narostly do délky, brzo zjara bude co krátit, jenom že až nahoru nedosáhnu. Už jsem požádala doma syna ať mi na to vyrobí stoličku. Révu stříhám podle svého, odborných rad se nedržím. Když můj muž kdysi tento skleník stavěl, tak ho úmyslně zapustil hlouběji do země. Jedna polovina totiž slouží k uskladnění brambor na zimu, tenkrát mě ani nenapadlo, že jednou na druhou půlku vsadím révu a budu úspěšná. Podařilo se mi ji i namnožit. Když se mi cokoliv kolem rostlin zdaří, to mě vždycky potěší. Ze slunečnic už jsem vyloupala všechna semínka pro ptáčky do krmítka na zimu,a špetku si jich vybrala na zasetí pro příští rok. Jiřiny stále kvetou a ještě mají poupata, ale až mávne první mrazík hůlkou mrazilkou, ach jo, hned bude po kráse. Růže podruhé kvetoucí ještě dokvétají, ale už velice skromě, už se jako královny květin netváří, už se držejí v pozadí. Prim teď hrají listopádky. K mé velké radosti ,abych to nezakřikla, téměř všechny větévky z voňavé růže od Marušky zřejmě stihly zakořenit, objevily se na nich pupeny. Až v září jsem si je od ní přivezla a do země vložila, PT lahvemi zakryla, a aby se ujala alespoň jedna, to jsem si přála. Ještě zima ukáže jestli jim bude nakoněná, na jaře uvidím výsledek. Tu růži bych chtěla , je tak nádherně voňavá ! Myslím, že to mé tlachání pro dnešek stačí, že ho na moje omleté téma bylo docela dost. Jo, ještě se pochlubit musím, že z rybího potěru co jsme letos v jezírku objevili, zdárně vyrostly tři rybičky.
