Adil | co život přináší

Když na stromech podzim zbarví listí, když pozlatí jejich koruny, to je krásná podívaná, to je pastva pro oči....A pak se listí k zemi lehce snáší, a pod nohama zašustí...Mám ráda podzim s modrou klenbou nad hlavou , s paprsky sluníčka, co už nás neohřeje ale jen tak  tu naši zem pohladí...

Ten

Tak nějak to na mne padlo, pochmurný čas, chladno a vytrvalý déšť posledních dní. Navíc hrozba covidu šířícího se  kolem nás, prostě blbá doba.Nalila jsem si dvojku červeného vína, navíc mám důvod, sice žádná rodinná sešlost se raději nekoná, i když má vnučka svátek. Tak na zdraví Terezko ! Už jsem si mezi dveřmi přiťukla s rodiči, příště si to vynahradíme.Ten virus kolem začal kroužit a svou

Jé, kdy já naposledy běžela jako s větrem o závod  ? To už si ani nepamatuju, jo, když jsem mohla utíkat bylo to prima, co bylo, to bylo a už není...K maratónu přirovnávám jen pádící běh času. Září už je v druhé půli, v krásném babím létě, a já nestíhám a nestíhám,  je to vůbec možné ? Vždyť jsem stále doma, tak co pořád dělám?

Za chvíli se přehoupne půlnoc, srpen nám zamává na rozloučenou a do dveří vtrhne září, které za nimi už podupává...Koloběh času je rok co rok stejný, jeho běh je neomylný a zastavit se nedá. Život nám do cesty přináší všechno možné, jen na nás je, jak s tím naložíme. Toto rozjímání jsem začala psát před hodinou, i nějaké obrázky jsem přidala, ale noťas jako naschvál za srpnem zavřel oči, prostě