Za chvíli se přehoupne půlnoc, srpen nám zamává na rozloučenou a do dveří vtrhne září, které za nimi už podupává...Koloběh času je rok co rok stejný, jeho běh je neomylný a zastavit se nedá. Život nám do cesty přináší všechno možné, jen na nás je, jak s tím naložíme. Toto rozjímání jsem začala psát před hodinou, i nějaké obrázky jsem přidala, ale noťas jako naschvál za srpnem zavřel oči, prostě

V horkém letním dopoledni se courám zahradou, tu zalít žíznivé květiny, tu svázat keře jiřin, které se do stran pod tíhou květů rozvalují, posbírat spadané leťnáky, z poloviny už nahnilé a končící v bioodpadpopelnici. A v koruně jabloně dál hodují vosy, které se někde poblíž zabydlely. V slunkem rozpáleném skleníku se v žáru "grilují"uzrálá rajčata a čekají až je někdo vysvobodí....Utrhnu

V tomto létě se u nás shora uvedená hláška stala  tradicí. K mému velkému potěšení jsem získala dobrovolného soupeře při hře Halma.Tuto hru s kuželkami - pro tvar herního pole jí říkáme hvězda, jsem kdysi dávno zřídka hrávala s maminkou, později se svým nejstarším synem, když se svou rodinou přijel na návštěvu. Převážně nad mnou vítězil, a dobře si pamatuju jako by to bylo nedávno, jeho potutelný

Ne vážně, po žádné pasece jsem za motýlkem  neběhala, to si jen tak Helenka Vondráčková v jedné písni zpívá....Ale motýly jsem chytala, ne však síťkou, jen hledáčkem foťáku. Na naší zahradě je lákají rudbecie, na těch rádi hodují, nepohrdnou ani pestrobarevnými květy cinií. A taková dřevina budlleja,

Léto je stále v plném proudu ale všimli jste si, jak se začalo denní světlo neodvratně krátit ? Měsíc červenec byl pro mne plný různých zážitků z rodinných výletů. I jeho poslední den jsem si užila při nevšední zábavě v lesním divadle ve Sloupu v Čechách, kam mne můj nejmladší synek pozval na bláznivou komedii Prachy. Při tom nás pobavili páni herci Langmajer a Kikinčuk. Vůbec mě netrápí, že jsem

Dneska by to šlo, řekla jsem v nedělním odpoledni dobře naladěná na další jízdu s Bertičkou.  " Kdo jede se mnou?" - padla známá otázka.  Bez váhání jasná odpověď - "my tři pojedem  na kolech, tatíka necháme doma." Měla jsem v plánu Srní sedlo, půl cesty  známe, dál se uvidí. Nikdo z nich nebrblal když do kopce museli kola tlačit a babča si jela pohodlně,

Posezení pod altánem u jezírka bylo chvílí pohody. Pochod mých myšlenek nic nevyruší,  hlavou letí jak z pampelišky pápěří...Slunce hřeje a známé zvuky občas klidné ticho rozvlní.Pod blankytnou oblohou zakrouží letadlo a někde nad Jizerkami se  ztratí z dohledu. Dívám se za ním a vzpomínám

Domů jsme se vrátili před půl desátou večer a já ještě nevychladla a jak jsem zážitků plná  nechce se mi spát, začerstva to sem hodím... "Mohli bychom se projet, co říkáš?" zeptala jsem se vnuka. Věděla jsem že se chytne, když mu mamka na jízdu půjčí  elektrokoloběžku a já tak

Královny květin -růže, teď hrají prim a září v mnoha barvách, aby nejedno lidské potěšily. Téměř v každé zahrádce u domů a v městských parcích jsou vidět vždy když přijde jejich čas. A když velký keř rozkvetlé pnoucí růže bohatě zdobí nějakou  starou chaloupku, nejhezčí jsou udržované roubenky,

Stačí se jenom  vzhůru dívat, a  k tomu se nabízí jedinečná možnost, nechat  své myšlenky v podvečerním tichu  jen tak volně plynout...Mám ráda takové chvíle kdy můžu pozorovat tu nebeskou hru, kdy není potřeba vůbec žádných slov, stačí jen troška fantazie. Při takových chvílích