Ne, nevznášela jsem se s hlavou v oblacích, ale já je dnes odpoledne takhle viděla ! Jen jsem šla na malou procházku s vnučkou v kočárku, pěkně pomalu, noha co nohu mine a nemohla jsem si jich nevšimnout. Shluky mraků v tom příjemně teplém odpoledni pomalu pluly, ne, v bezvětří stály pod modrou oblohou.

Na naší zahradě denně chodím kolem bohatě rozkvetlého keříku, a ten je tak nápadně podobný mateřídoušce, ale je to tymián citronový, který mi vyrostl z malé sazeničky koupené v městské tržnici. Kdybych to nevěděla, tak bych si rostlinku s mateřídouškou na první pohled skoro spletla, ale ne, neošálila

Každého jistě něco těší, ať je to to, či ono...  A každý z nás ví, co to je, a co mu radost dělá....

To moje potěšení, je tak trochu chlouba, dál už zbytečná jsou slova.

Ale přece jen, pár slov sem musím ještě  dát,  jen k těm obrázkům akorát....

Droboučká

Což o to, zaspat bych mohla každý den, tedy jen tak si po ránu přispat, svět by se nezbořil, vždyť nikam nemusím, nikam nepospíchám a proč bych také měla ? Pospíchat na konečnou, která je už jen jedna a poslední a nemine mě,  to tak ! No, fuj, pryč s tou černou myšlenkou !  Já jsem totiž zaspala ten pravý čas, kdy každý zahradníček už srší energií a netrpělivě čeká až se bude rýpat v

Co mě do konce týdne ještě nečekaně překvapí, napadlo mě v pátek, neboť jsem opravdu měla samý pech ! V pondělí jsem se telefonicky objednala k zubařce, na preventivní prohlídku. Příjemný hlas sestřičky mi stručně sdělil - ve čtvrtek, ve 13.40.   "Dobře, čtvrtek, ve 13.40 " opakuji její slova a hned píšu do kalendáře. A když už jsem se rozhodla zhostit se prevence, tak si zajdu

Tedy ne já, ale náš mazaný kocour. Když nemůže do kočárku nahoře, a on moc dobře ví, že nesmí, však už je tam obsazeno, tak aspoň dole to musel vyzkoušet.

A je zvyklý na naši společnost, nejvíc na Matěje. Koukám, jak sedí za plotem a vyhlíží , zda už jde ze školy. Tuhle šla rodinka na

Včera bylo takové vedro, osvěžující větřík se někam ztratil a v tom hicu také odpočíval, ani  stéblo trávy se nehnulo...Líp bylo ve stínu, komu by se chtělo stále pot z čela utírat ?  Přišlo dnešní ráno, a že slunko bylo po včerejšku už tak znavené, tak ani nevykouklo a pak déšť přinesl znatelné ochlazení a přírodě určitou úlevu.

I kočičák Fido v tom včerejším parnu líně odpočíval

Říká se, že když prý se utíkáš ke vzpomínkám a když jimi žiješ, tak stárneš a  už nečekáš nic co by ještě za něco stálo....Nemyslím si, že bych  do tohoto bodu už došla, to rozhodně ne, ještě bych plánů v hlavě měla dost, jenom je zvládnout uskutečnit. Ale to co nás po světě nosí,  mne jako naschvál už zrazuje....A

Ať už konečně sprchne, říkáme, když je zem vyprahlá a rostlinky vadnou žízní,  když  se  konev na vodu skoro nezastaví, a s ní musíme běhat i my...

 U nás v poslední době moc nepršelo, tak už byl na deštík  nejvyšší čas. Přišel s pondělním večerem, ne deštík, 

Včera jsem se připletla ke koupání té naší malé Terky, no jasně, že jsem ji vykoupat chtěla. A  Máťa dohlížel a asistoval a tak nějak  babču i  poučoval : " Taky nezapomeň na buchtičku !"     "Na co že nemám zapomenout ?" ptám se  naoko, jako ten neználek. "No, babí, ty nevíš ?"  a mířeným pohledem jen naznačuje.....No, tak koukám,