Což o to, zaspat bych mohla každý den, tedy jen tak si po ránu přispat, svět by se nezbořil, vždyť nikam nemusím, nikam nepospíchám a proč bych také měla ? Pospíchat na konečnou, která je už jen jedna a poslední a nemine mě, to tak ! No, fuj, pryč s tou černou myšlenkou ! Já jsem totiž zaspala ten pravý čas, kdy každý zahradníček už srší energií a netrpělivě čeká až se bude rýpat v zemi, už má vše naplánované, co kam dát, semínka připravená, už už zakleknout či dřepnout, a když to už jinak nejde tak ohnout hřbet a zabořit prsty do země a sázet a sít. Mohla bych se vymlouvat, proč mám zpoždění, že tady u nás, na severu, se jaro vždycky loudá, zem je dlouho těžce mokrá a jarní slunko ji hned tak nevysuší aby se dalo zasívat. Také jsem zasela, ale opožděně, však ono to vyroste, nějak to přece dopadne. A letos nám tu málo prší a musí se pořád zalívat. Mrkvička vykoukla tak nesměle, a nějak se jí nechce hýbat aby povyrostla, jindy už bývaly mlaďounké kořínky co se pak brzo chroupat daly...Dnes, když jsem ji kropila znovu, počkej ty lenivá, skoro tě není vidět, řekla jsem jí , já tě trochu ve světě pomluvím , třeba se zastydíš a rychle se pohneš abys povyrostla ! Každý rok sklízím mrkev pěknou, tak to přece letos neporuším
Žádný ilustrační obrázek současné skutečnosti sem dát nemůžu, třeba něco bude později. Ale, že jindy ve stejný čas, jsem zase tak hudrat nemusela
....to jsem zrovna měla jednoho malého pomocníka