Mám ráda mateřídoušku, ale u nás neroste, v okolní přírodě ji tady neuvidíš. Jestlipak ještě roste tam na té stráňce, kterou si pamatuji z bezstarostných prázdnin u mé milované babičky ? Na chvilku vklouznu do dětských střevíců a zahnu za Turkův plot, seběhnu po úzké pěšince dolů, kolem úrodných klásků zlátnoucí pšenice, svým pohledem obdařím rozkvetlé vlčí máky a modrou polní chrpu,a zastavím se Pod skálou. Ochutnám zrající ostružiny, které u slunkem rozehřáté skály rostou, vyběhnu na prosluněnou stráňku, pokleknu k voňavým polštářkům drobounkých kvítků mateřídoušky, přičichnu a cítím se jako v ráji. Chvíli se posadím a jenom se dívám, jak se včelky a motýli činí, co hvozdíků - "slziček panenky Marie" tu roste, o své místo se hlásí i pupava a dole, v řece Doubravě v poklidných zátočinách šplouchají o kámen vlnky, a voda si běží dál a dál....
Jen na chvíli jsem ty dětské střevíce nazula a zase si je schovám, a jestli je propříště nenajdu, seběhnu tam třeba i bosa, k té kouzelné stráňce s vůní mateřídoušky....
