Každého jistě něco těší, ať je to to, či ono... A každý z nás ví, co to je, a co mu radost dělá....
To moje potěšení, je tak trochu chlouba, dál už zbytečná jsou slova.
Ale přece jen, pár slov sem musím ještě dát, jen k těm obrázkům akorát....
Droboučká růžička u cesty, sem jsem ji vsadila před lety, jako do vyhnanství. To proto, že jinde prý překážela....
Tak ji mám na očích alespoň takto, přes plot na ni vidím. A když trávu na příkopech strojem sekávají, tomu keři se naštěstí vyhnou.
A za plotem, pod mou borovicí, zrovna teď kvete další moje srdeční záležitost. Je stará přesně jako můj prostřední syn...
Odkvetlý tavolník, kerie a za ní ještě jiné keře v tom zeleném houští, na kmeni borovice odkvetlo pár kvítků akebie a pomalu se už trubač chystá...
A do jeho větví se z kolkvitzie drobná kvítka derou, než se jeho oranžové ukážou....
Voňavé pivoně své hlavičky sklonily až k suché zemi, a já už ani jiné místo pro ně nemám, tak mám všechno různě zarostlé....
I zářivě modrý kakost mi teď radost dělá...
A bíložluté kosatce ukázaly květ, z původně jednoho darovaného je jich každý rok víc a víc....
I tato vajgelie se mi odměnila, že jsem ji zjara nesestříhla ani tu žlutolistou svídu vedle, ale po odkvětu sestřih bude, keře už jsou dvoumetrové !
Dost pevné pouto k těm rostlinám mám, vím co jsem jich porůznu ze snítky úspěšně "vykouzlila a od koho tu kterou snítku dostala ....a další potomky pak rozdávala občas dál, pro radost druhého...
Z růží mi nezbylo skoro nic, to by bylo povídání proč...
A ta červená na oblouku, bohatě rozkvétá každý rok. Teprve začíná a má spoustu poupat, ale obrázek je neostrý, tak nejsou moc vidět. A tak budu růže obdivovat jinde, třeba u sestry Jarči, tam je jich hodně a jsou přímo výstavní !!