To se tak někdy stává, že  levá ruka najednou neví, co udělala pravá.....prostě z ničehonic nastane chvíle, kdy nám mozeček vypne, čím to asi bude? Svést se to dá na plno okolností, vždycky se nějaký důvod najde. Chtěla jsem podle receptu upéct jeden moučník. Připravuju potřebné ingredience a ouha ! Nemám dostatek té mouky, kterou potřebuju, došla mi zásoba. Nedá se nic dělat, udělám jiný,

Moje starosti tady hodím za hlavu, vždyť každý sám těch svých má  jistě  dost...Ale o malé radosti se tu podělím, aspoň v obrázcích, a bez dlouhých proslovů. Počasí přeje, příroda jede svým tempem a nějaký virus ji vůbec nezajímá...

Slunko a teplo pomohlo tulipánům

Když budu  hodnotit letošní Velikonoce, uzavřu to třemi slovy - U nás dobrý,,,, Samozřejmě ne takové jako vždycky, u dveří klid, žádní koledníci. Pod jednou střechou je nás pět, a tak nás bylo jen pět.  Až to  to omezení aspoň trochu  pomine, sejdeme se všichni

Měsíc březen už je v tahu a duben spěchá rychle dál...A jaké budou letošní Velikonoce ? Přiznám, že letos mě nijak neberou i když okna jsem umyla, čisté záclony pověsila, ani velikonoční výzdobu jsem neodflákla, i ta vajíčka obarvím, i když díky tomu omezení k nám  žádní koledníci nepřijdou. Ale pod naší střechou přece jen dva mládenci jsou , tak my tři děvčata hned zrána, v ten správný den, 

Předposlední den měsíce března nás přivítal nahoře azurovou, a tady dole bílou......

Už třetí den zrána je tak modré nebe, tak čisté a azurové, radost pohledět !  Když se s příslibem teplého počasí před pár dny jaro probudilo, bylo to příjemný pocit , že by k zemi skočil  v náhlém zvratu mráz, to jsem zrovna nečekala, i když rozmary počasí přece dobře znám. Jo, chlubila

Sáhla jsem do své bohaté knihovny a namátkou vytáhla jeden svazek z nejlepšího světového čtení a díla autorů si jedno po druhém ve volných chvílích přečetla.

Mlčící stíny - Na vykopávkách v Oxfordském panství pracuje tým archeologů vedený Padym,bývalou rockovou hvězdou, který

Přiznám, že jsem ráda, že žiju na venkově a že máme zahradu. Bydlet ve městě jsem nikdy netoužila i když město je tak blízko, blizoučko, jen co by dohodil kamenem...A právě teď, v té napjaté době si to uvědomuju ještě víc, že i ta  nejobyčenější zahrada je oázou klidu. Není to o tom, že by 

Jistě nikomu není úplně jedno jak se ten virus po světě  rozlézá a i po naší vlasti roztahuje, jistě nikdo nemá zájem se s ním setkat tváří v tvář...Jak  se vše zvládne na potřebných místech, kdo je v největším ohrožení, informace k nám jdou ze všech stran. Pro zvládnutí pohromy už padlo hodně různých omezení, přesto se myšlenky  toulají sem a tam...Třeba ke zdravotníkům nebo pokladním

Nedočkavé jsme asi obě - příroda i já......Ale ještě neskončil únor, není kam pospíchat. Místo sněhové nadílky, která k nám shůry  v letošní zimě nepřišla, a  když nějaká ta sněhová vločka na zem spadla, neměla dlouhého trvání. Aspoň malá náplast za jarní tání, které vždy začátkem března