Malé radosti s kupou starostí.

Moje starosti tady hodím za hlavu, vždyť každý sám těch svých má  jistě  dost...Ale o malé radosti se tu podělím, aspoň v obrázcích, a bez dlouhých proslovů. Počasí přeje, příroda jede svým tempem a nějaký virus ji vůbec nezajímá...

Slunko a teplo pomohlo tulipánům rozkvést, na další trsy růží zastíněné teprve dojde.

Modřenec  také neotálel, mám jenom modrý, ale kdysi jsem ho měla i v bílé barvě, ale už  nemám.

Mahonie v plném květu, zahanbit se nedá.

Když vy, tak já taky !  - řekl si tavolník.

A přidala se azalka.

Nesmí se loudat ani  petrklíč.

Ke kosatcům se tulí  pažitka , tu vůbec nemusím vyséváním obnovovat, když je  třeba, přičiní se sama.

V zemi mám cibuli, mrkev, petržel i červenou řepu, zatím nic víc, na další ještě dojde. Takhle to vypadá čisťounké, ale až se probudí plevel, hned bude po radosti...

Lekníny v jezírku ještě spějí, ospalé jsou i žluté vodní kosatce. Ale ryby už se v kalné vodě k pohybu  probudily a  chutí žerou  sušené  krmení. Zjistili jsme zrovna včera, že už  mají potomstvo. Pět malých ještě tmavých rybiček, odhadem  dva a půl centimetru délky, držím jim palce, ať přežijí a ty velké je nesežraly, nebo kočka nevyloví. Náš kocour doufejme ne, protože  mlsounovi , kočičí mňamka s rybou v kapsičce,  pod čumáček nejede.

O moc  rád kolem vody courá kolem  a co se v ní děje pozoruje. Ale choutky lovit rybky  nemá, to bychom si jistě všimli.

Už mne svrbí ruce vysazovat do skleníku, paprikám i rajským je v kelímcích těsno. Jo,kdybych "na beton" věděla, že už žádný mrazík do skleníku nepronikne, a na noc zakrývat je jednotlivě, to se mio fakt nechce ! Kdysi jsem to dělávala, ale pryč jsou tyto časy.....

Na moje malé radosti se dívá i  stařičká slíva, co se něžnými květy obalila. Přinese letos sladké a šťavnaté plody ? Tak to je zatím ve hvězdách....