Jen tak se dívám na starý obrázek  hejna slepic  a vynoří se vzpomínka.... Je to už dávno, v padesátých letech minulého století, z doby, kdy v naší vsi hospodařilo JZD. Polnosti, pastviny, louky, dva kravíny, jeden pár koní, traktor "svoboďák", mlátička  obilí a jeden čas i drůbežárna, to byl družstevní majetek. V té drůbežárně pracovala moje maminka. Celý objekt jsem dobře

Na svatého Matěje oko kvítí zahřeje....

Nedalo mi, abych si na Matěje nezvěčnila aspoň jeden trsík sněženek, těch něžných poslů jara. Vyrazily z trávníku, po zimě ještě ospalého, a s tak živelnou silou, aby nám zvěstovaly, že se jaro hlásí.  To  ještě před pár dny 

V dnešním datumu pět číslic dvojky, to jen tak na okraj ...Za pár dní je neděle,  ta únoru odzvoní, můžem se radovat , že bude březen. Jaro, jaro už se blíží, i když často platí staré známé rčení - březen, za kamna vlezem... Po sněhu zůstaly jen špinavé hromádky a namočená zem, která   bude vodou dost zásobená, snad na sucho žehrat moc nebudem.. Sněženky v trávníku hlavičky vystrčily

Hrnky a hrnečky v žádné domácnosti chybět nemůžou a jak už to bývá, kvůli poškození časem doslouží. Většinou se však jejich počet nijak rapidně neztenčí, protože za dosloužilý přibude nový. Tak každý z mých hrnků má svůj příběh. Některé jsou z dob, kdy byly nedostatkovým artiklem, mnohými jsem byla občas obdarována při vhodné příležitosti, některé jsem si  z rozmaru koupila, protože se mi

To se není čemu divit, že nám padá sníh.. Správná zima bílá bývá, je jistě hezčí než na blátě. A únor bílý, pole sílí...ale doba se změnila, tady u nás, v blízkém okolí, už žádná pole nejsou, proč?  Když napadne trochu víc sněhu, už  se mluví o kalamitě, proč? Já vím, pokrok jde kupředu,

Uběhlo 14 dní a v tom malebném údolíčku jsem se ocitla zas. Zatímco vnuci  bobovali a sáňkovali na zasněžené stráni měla jsem v plánu cvaknout si novinský viadukt. Bylo pod nulou ale svítilo slunko, neděle jako na objednávku, tak jsem se cestou ,jak jen to šlo, přírodní scenerií kochala. Cesta byla poměrně kluzká ale jistily mne přídavné kovové "bodáčky" na koncích holí, bezvadná

V místní mateřské školce je paní učitelka Lucie pro naši Terezku ta nejoblíbenější. Snad proto, kdoví, vnučka tak pojmenovala mladou kočičku, nového člena naší rodiny. Lucie, Lucko, Lucinko, Lucíšku, na tolik oslovení už si míca  zvykla, dokonce slyší na Lucindu, tak na ni volávám já.

Do ptačího krmítka dávám každý den hrstku slunečnicových semínek a přidám rozkrojené jablíčko, ať  ptačí opeřenci v zimě nehladoví. Na krmítko vidím celkem dobře z okna, mohla bych cvrkot při ptačím hodování pozorovat i když mi v pohledu trochu překážejí v řadě natažené prádelní šňůry. V krmítku pod stříškou se usadil kosák, už několik dní ho okupuje a z pozice silnějšího malé sýkorky odhání

Kdo zavítá do jedné z nejmalebnějších vesnic našeho kraje, do Kryštofova Údolí, a to v kteroukoliv roční dobu, jistě zklamán nebude. Víska se táhne dlouhým údolím mezi lesnatými kopci podle potoka Rokytky, zdobí ji udržované roubené chalupy roztroušené i po stráních a upravené domky se zahrádkami při cestě. Je to malebný kout nedaleko našeho města, taková oáza klidu, která své návštěvníky přitahuje.

Že na tomto rčení je něco pravdy, to jsem se přesvědčila dneska ráno. Začnu ale popořádku. Děj v mém snu ještě dozníval, když mě probudilo lehké zaklepaní na dveře ložnice. Trochu rozespalá zdvihnu hlavu a koukám  - tak se to Š. přece jen podařilo - přinést mi snídani až k posteli. Minulý týden jí to nevyšlo, radost jsem jí zkazila, že jsem dřív vstala. Nevšední začátek dne to pro mne byl,