Hrnky a hrnečky v žádné domácnosti chybět nemůžou a jak už to bývá, kvůli poškození časem doslouží. Většinou se však jejich počet nijak rapidně neztenčí, protože za dosloužilý přibude nový. Tak každý z mých hrnků má svůj příběh. Některé jsou z dob, kdy byly nedostatkovým artiklem, mnohými jsem byla občas obdarována při vhodné příležitosti, některé jsem si z rozmaru koupila, protože se mi líbily. Citový vztah mám právě k těm darovaným, ty si opatruju jako oko v hlavě.... Ale staré, už lehce poškozené dožívají na naší zahradě, kde zdobí plůtek u jezírka.
Vím, je to nemoderní paráda, ale ať ! Dostat šanci ještě tu být a svou službu připomínat, je lepší, než v zapomění skončit v popelnici...