Adil | co život přináší

A tak pár slov v úvodu této knížky leccos o autorce napoví:

Kdyby ten "Můj"

To je magické datum pro jednu z mých sester, pro tu první z nich.Bylo devatenáctého ledna a  v našem velkém domě se chystal na svět človíček. Do paměti ještě malé holky se vryl  malý střípeček a to slova sousedky paní Jirkové, která se u nás objevila : "Ohřejte hodně horké vody a běžte pro porodní bábu" - tak tohle v dětské hlavě zůstalo pevně uložené napořád. Že mne a staršího

Abych to upřesnila, já nikam nejedu, to jen den za dnem si jedou tou vrtošivou zimou, a je jim fuk jaké je zrovna počasí. Vím, že nejsem sama, je nás moře,co máme rádi trochu modře nad hlavou. A modř teď nějak abstinuje, možná natruc, když se v létě předala....Už celý měsíc je v karanténě, ne a ne se na obloze v celé kráse ukázat. Včera ráno kouknu z okna, zdá se, že se vyčasí a slunko šedou deku

Do nového roku jsem si žádná předsevzetí nedávala, že třeba zhubnu, i když  to by mi na škodu nebylo....! Ale  větší neřesti snad ani nemám, nikoho netýrám, nikoho nebiju, vařím a uklízím, a  po nesplnitelném už netoužím. To co na mne každý den čeká,  to se prostě stane, zázraky se nedějí. Moje slova tu jsou možná trochu pesimistická a zavánějí smířením s každodenní šedivou

První větší příval sněhu příroda jistě uvítala ale mé vzrostlé borovici uštědřil pořádnou "ťafku", ani žádný silný vichr k tomu nepotřeboval....Můj strom, si jako svůj nedotknutelný chráním, protože jsem si ho kdysi sama u domu vysadila. A pak, borovice mám ze všech jehličňanů nejraději, protože tak pěkně voní. Ale už několikrát o nějaké větve přišla, i Kyril jí kdysi ublížil, ale nepamatuji,