Rozptýlení nedělní procházkou.

Toho 19.1. jsme byli na veselé notě,druhý den byl posmutnělý...Hlava plná vzpomínek na  pondělní ráno před dvaadvaceti lety, kdy nečekaně zemřela naše maminka. Tak každého dvacátého ledna mé kroky vedou na hřbitov, chvíli postát a zapálit svíčku a vrátit se v myšlenkách  zpátky....

Nešla jsem sama, měla jsem doprovod, rodinku mého syna.  Bylo pěkné počasí co lákalo k procházce a od chmur si čistit hlavu. Přešli jsme koleje za obcí v lukách a došli jsme až k "mému jasanu", nevím proč, ale mě to k tomu stromu stále přitahuje, zdá se mi kouzelný jak tu tak  stojí osaměle, letitý solitér.... A jak jinak,  zase jsem fotila, ach jo, ta moje posedlost...

Zrovna svištěl vlak od České Lípy a než jsme k jasanu pomalu došli, jel zase druhý, a jak jsem si už mnohokrát všimla, ve vlaku moc pasažérů není..

Jako dítě jsem občas taky na na nějaký strom lezla, možná tak jako Terezka, ne, tu tam tatínek jak na koně posadil...

Ještě nedávno bylo všechno pod bělostným sněhem, a tohle z něj po oblevě zůstalo, a promrzlá luka jsou jako strakatý koberec. Slunko už zapadlo za Černou horu a my se pomalu "táhneme" zpátky k domovu.