Jede se dál....

Abych to upřesnila, já nikam nejedu, to jen den za dnem si jedou tou vrtošivou zimou, a je jim fuk jaké je zrovna počasí. Vím, že nejsem sama, je nás moře,co máme rádi trochu modře nad hlavou. A modř teď nějak abstinuje, možná natruc, když se v létě předala....Už celý měsíc je v karanténě, ne a ne se na obloze v celé kráse ukázat. Včera ráno kouknu z okna, zdá se, že se vyčasí a slunko šedou deku protrhne.

Černou horu, kopec vysoký 811 m.n.m.kupodivu nezakrýval žádný šedý plášť a rozpynul se i ten jemný mušelín, za kterým bývá les dost často skrytý. Mám čas a  nespěchám nikam, hledím na kopec a v tom si něco připomenu. Na samém vrcholu kdysi dávno býval triangl, z dálky viditelná, z bidel postavená věž.  Už tam nestojí, léty se rozpadla, zůstalo jen místo plné kamení, a borůvčí kolem. Tenkrát bylo na kopci víc odhalených suťových polí, na nich smrčky a mezi kamením velké plácky nízkého  borůvčí  a také se říkalo, že je tam dost zmijí.. A já se hadů opravdu bojím...Setkala jsem se tam s ní jenom jednou, bylo to opravdu na borůvkách a tenkrát jsem svoji mamku pořádně vyděsila.Byly jsme tam spolu, viděla jsem bohatě obalené keříky kolem takové menší prohlubně a na mamku zavolala -"mamí, pojď sem, tady jsou krásně velké, a je jich tu plno!" Ale jak se tam ta zmije objevila jsem si ani nevšimla.Lekly jsme se obě, a potom, když jsme se pěšinkou vracely domů, já šla první, mamka za mnou. Zakopla jsem o malou větévku, ta se vymrštila, mamka se lekla, že je to had. Jejda,ta se na mě zlobila, myslela si, že jsem ji schválně tou letíci větévkou vystrašila, přitom já v tom byla nevinně. On ten kopec byl vůbec takový tajemný ale z míst, která jsou teď vymýcená  jak je vidět na obrázku, co jsme nanosili hub !  Hlavně podhřibů, těch voňavých s hnědě zbarvenou hlavou...jéje, už raději vzpomínat přestanu....Ale chtěla bych ještě přes kopec přejít hřebenovkou vedoucí z Výpřeže na úpatí Ještědu a pokračovat dál, přes Ptačí kameny na Rozsochu a dál až na Srní sedlo,a pak sejít třeba do Karlova, to bych chtěla, ale taková tůra už je pro mě jen sen..

To jsem nějak odbočila a tak to dnešní povídání zakončím zimními obrázky z posledních dvou dnů.  A Černá hora je zas v mlze, jak jinak...

kolem našeho domu

Ještě se koukneme po blízkém okolí, všude bylo krásně bílo...

To bylo ještě včera.  A  dnes? Mírně se oteplilo a přišla obleva.

.