Včera celý den pršelo a jak bylo dnes? Bílá a mokrem ztěžklá sněhová duchna pokryla celou zem. A z šedivé oblohy se sypalo bez ustání a na silnici auta rozježděnou břečkou kropila náhodné kolemjdoucí. Měla jsem cestu do města, na první letošní setkání s kamarádkou při kávě. A kdybych jí to neslíbila, tu cestu bych si odpustila.Na naší zastávce MHD máme pěknou prosklenou čekárnu, a už moderní, proti té dřívější co tu bývala. Když bylo větrno, na její střeše uvolněný plech rachotil a vítr ho div neurval. Jak jsem dnes na spoj chvíli čekala a schovaná v jejím rohu, tak mě mokrý sníh, větrem poháněný, dostihl i tam.
Měla jsem sebou mého foťáčka "šmejdíka" tak jsem si z čekárny tu "bílou tmu" cvakla.
A takový pohled, skrz větve křivě rostlého ozdobného javoru, jsem si zvěčnila v listopadu, to když všechny jeho zbarvené listy opadaly.
A ještě jeden obrázek z města jsem si přinesla, když jsem chvíli čekala na spoj domů a dobře chráněná střechou na Terminálu se kochala pohledem na zasněžené stromy.
Já vím, že ty záběry za mnoho nestojí, ale takhle je jedním rychlým cvaknutím sám vytvořil můj "šmejdíček". A z posezení u kávy, bych měla zase jednu veselou příhodu, kterou "vybalila" K. Ale já ji tu raději "neprásknu".....