19.1. - ale už semdesátkrát...

To je magické datum pro jednu z mých sester, pro tu první z nich.Bylo devatenáctého ledna a  v našem velkém domě se chystal na svět človíček. Do paměti ještě malé holky se vryl  malý střípeček a to slova sousedky paní Jirkové, která se u nás objevila : "Ohřejte hodně horké vody a běžte pro porodní bábu" - tak tohle v dětské hlavě zůstalo pevně uložené napořád. Že mne a staršího brášku tatínek odvedl nahoru do pokoje  a přikázal nám  se nevzdalovat, to si také pamatuju a pak už nic víc, no jo, byla jsem přece jen ještě malá... A doma pak  říkali, že když  porodní bába dorazila ,to  zrovna  Maruška na svět přicházela,  tak bába Benešová měla tím spěchem brýle  asi zamlžené, když prý prohlásila - je to kluk ! A jak léta běžela, tak rychle, jak ubíhají i nám všem, Maruška se jednoho dne vdala a z rodného domu natrvalo odešla. Do jedné malé vísky u rybníka, kde  je pár domků, v létě voňavo zrajícím zrnem a nechybí ani krása rozkvetlých slunečnic. A když v nedalekém listnatém lese zrovna rostou houby, a umíte je hledat, tak i tam si na své přijdete...

Jak se sluší, byli jsme gratulovat a nebyla bych to já, abych rybník jen tak přehlédla a moje fotooko si ho nepovšimlo, byla sobota, 19.1.a k tomu hezký den.

Hladina Zrcadla byla většinou pod ledem, těm opeřencům musela být zima. Najednou frrrr, a kačeny se zvedly, ale já pohotová nebyla a zábly mě ruce, přiblížit jsem si je už nestihla..

Tak zase někdy jindy, možná  v létě, se znovu projdu kolem Zrcadla, to se v něm  budou stromy  zrcadlit už bohatě olistěné....