Co různých myšlenek táhne hlavou když ve stáří  zradí zdraví, když pak  lidské  tělo uzemní jen k přežívání, takové myšlenky jsou  strastiplné..."raději nebýt, stojí to za prd ", řekl mi stručně můj starší  brácha....Pryč od jeho trápení, hovor jsme stočili jiným

O čem tu pár řádků napsáno bude? O malé vzpomínce na dětství...Neúprosný a rychle pádící čas z něj střípečky  prožitků v paměti uchoval, tak si něco z nich občas připomenout bývá docela milé, ale snad už to jinak nejde,než bez dávky nostalgie....

Když to porovnávám s dnešní

Byl červen a tak jako letos se na konci letopočtu psalo číslo osm. A  osmou třídou nám skončila i základní školní docházka. Je to už tak dávno, psal se rok 1958 a já s trochou nostalgie vzpomínám na ten poslední týden a v optické paměti si vybavuji všechny tváře mých spolužáků

Prohlížela jsem si historické obrázky různých staveb našeho města a porovnávala co se u některých změnilo. A když jsem se pozorně zadívala ne tento dům, vybavil se mi jeden malý okamžik, kdy jsem se ve své domněnce nezmýlila.

Nevím kudy ti dva z budovy utekli,

Dnes žádné dlouhé povídání nebude.Jen se zmíním, kde jsem malého vzteklíka viděla. Vítal nás na kraji parku Vigelanda, v norském Oslu, kam jsme si zašli prohlédnout velké seskupení nádherných pískovcových soch s výstižným názvem Strom života. Ten vzteklík tam stál na podstavci, zcela nahý, a výraz v tváři napovídal, proč se Vzteklík jmenuje. Mám něco málo retrofotek a na nich malé děti, včera jsem

Ve skutečnosti se tak nejmenoval, ale bystrozraký byl, a jak  !  Měl oči jako jehly, skoro propíchnout uměly, bylo obtížné se do nich dívat. Kdo ? - jeden profesor ve škole, co nás učil. Když se tenkrát moje mamka vrátila z třídní schůzky, prohlásila: "Ten tmavovlasý s tou bradkou, ten má oči jako trnky, jeho pohled přímo propichoval, divný pocit, já ti nevím..." Mamka ho viděla,

Před pár dny jsem vzpoměla na svůj prohřešek - jít za školu, tak jsem vzpoměla na ten tvůj, moje věrná kamarádko, vím jak to bylo, i když jsem tam s tebou nebyla, tak jako jsi nebyla ty, se mnou, v té naší stodole.....

Dívka, těsně před maturitou, chlapec krátce po vojně. Oba čistí, nezkušení,

Navštívila mě Krista, moje věrná kamarádka,  už od studentských let. A jak už to bývá , zabrousily jsme i do vzpomínek, nejen na školu ale i na další životní štaci -  na práci, která nás potom čekala a shodly jsme se, že to bývalo  podstatně jiné, než je dnes. Při nedávném pobytu v nemocnici jsem si všimla, že personál má svou práci rozdělenou podle dosažené odbornosti, to za nás 

Možná je to úchylka, ale jistě nejsem sama, kdo si přinese něco na památků ze svých cest a výletů. Nemyslím něco kradeného, ale i tací se najdou, že nepohrdnou nějakým tím suvenýrem, který šlohnou tajně a s radostí .... Já si z výletů nosívám kamínek sebraný na cestách, nebo hladce omletý oblázek

Letošní sníh přišel až v dnešní noci, někde se cestou opozdil. A tak teď dohání všechno co zmeškal, ale vánoční dny mu rychle utekly, a svým pozdním příchodem už je nenapraví....Teď padá a padá, všude kolem už je bílo, sněhová peřina jaksi těžkne, protože venku je na nule. To by se stavěl sněhulák