Zážitek z roku 2000

Možná je to úchylka, ale jistě nejsem sama, kdo si přinese něco na památků ze svých cest a výletů. Nemyslím něco kradeného, ale i tací se najdou, že nepohrdnou nějakým tím suvenýrem, který šlohnou tajně a s radostí .... Já si z výletů nosívám kamínek sebraný na cestách, nebo hladce omletý oblázek z vody,  když mi padne do oka....Když jsem se dostala párkrát za hranice, tak jsem si kousíček kamene domů také přivezla, nejvíc si považuju toho z Norska. Ten si opatruju, jako oko v hlavě, je to už šestnáct let, co jsem tam byla, a  ta místa, kde jsem ho sebrala, vidím docela živě. Bylo to v srpnu, a chtěli jsme jeden den dojít na horu Snohettu, do výšky 2286 m, všude kolem bylo moře kamení, velké a drobnější, místy pokryté lišejníkem, nikde ani trs zeleného, ani malý keříček. Chvílemi padaly ledové krupky, a cestu nám navíc  zkřížila voda tekoucí mezi balvany, nezapomenutelný zážitek ! Chvílemi pršelo a vítr nám  rval pláštěnky, pak vysvitlo slunko a zase znova, vítr, krupky déšť ! Z té naší výpravy až na vrchol  nedošel nikdo, skončili jsme v půlce zcela promočení, běžel nám čas, dole na základně čekal  náš český autobus. Dole na té základně byla jediná chata, a kam oko dohlédlo, jen kámen na kameni a spousta prohlubní kolem a hned vedle studené horské jezírko. Když jsme se vraceli zpátky  a autobus jel po křivolaké cestě dolů, tak první   zakrslé břízky se objevily až po delší době, byly to nízké březové lesíky a tu a tam z nich vykoukla nějaká  střecha, zřejmě chatky rybářů, které jsme zahlédli sedět s udicemi na břehu horské řeky. Tato severská země mne okouzlila, moc se mi tam líbilo.Fjordy, nádherné vodopády, jezera, ledovce  a drsná horská, ale čistá příroda. Tahala jsem sebou kameru,/dnes by to byl "předpotopní" kousek/, dost jsem si s ní natočila, i něco u té Snohetty, ale v paměti mám všechno vryté, že se na nahrávku ani dívat nemusím.  Ten kámen s lišejníkem, ten jsem si tam sebrala a ten horský  skřítek záškodníček ? - toho jsem si  na památku koupila. Měli jich tam nepřeberně, malé velké největší...Tváří se jak bazilišek, kdopak ví, možná mi tu tajně škodí, často hledám svoje brýle, a on se  při tom jenom směje, blýská očkem, ten záškodníček nosatý !