Adil | co život přináší

Až do roku  1897 sahá zmínka o první tramvajové lince, která Libercem vedla nejdříve od vlakového nádraží do nejkrásnější výstavní části města, do Lidových sadů. Moje vzpomínka se však váže na dobu o hodně mladší, to už tramvaje jezdily přes celé město, až nahoru pod Ještěd. Pamatuji, že na začátku šedesátých let minulého století jezdila tramvaj nahoru Moskevskou ulicí k radnici, a jedny koleje

Jistě je lepší mít sourozence, než vyrůstat jako jedináček, také je víc na co vzpomínat. Na svět jsem přišla jako druhá v pořadí mých sourozenců, když už byl na světě starší bráška. Dnes už nám nepoví nikdo, zda-li jsme rodiče  zlobili, nebo naopak byli hodní. Ale střípečky vzpomínek

Když jsem dnes, v předposlední den tohoto roku vstala, tak jako vždy, první můj pohled patřil obloze. Nezklamala, no řekněte, nebyla nádherná? Teď už po té kráse ani stopa, odkudsi vítr přihnal šedivou plachtu a v ní  jen sem tam se občas trochu modrá.....

Do rukou občas vezmu staré fotografie, fotky, které amatérsky dělával můj táta. Na hony vzdálené bylo to od současnosti, teď jenom cvakneš a je to ! No, to by tatínek koukal, co je to foťáček digitál a co všechno umí !  Jak je to docela snadné, žádný "tank" na vyvolávání filmů, žádná temná komora, kam nesmí proniknout paprsek denního světla, žádné potřebné nádobíčko, větší plastové

Čím jsem starší, tím nějak víc vzpomínám na chvíle z dětství, které se v mysli vybavují snad krásnější než vůbec byly, myslím, že tohle je běžné, že rádi vzpomenem jen na to hezké. Před pár dny jsme s Jarčou postály u jednoho hrobu, položily květiny a zapálily svíčky. Naše nejhodnější teta Anna a strýc, Jirka a Jana, jejich děti, celá čtyřčlenná rodinka, jsou tu už navždycky pohromadě....Kde