Možná, že moji vrstevníci kdysi také navazovali dopisová přátelství psaná azbukou. Ruština byla ve škole od čtvrté třídy povinná, tak družba s ruskými dětmi docela běžná. Když  sestře Marii jedno děvče od Sverdlovska sdělilo, že její děda se narodil v Čechách a na svou rodnou zem vzpomíná rád, tak mne cosi napadlo.... Možná

Jistě je lepší mít sourozence, než vyrůstat jako jedináček, také je víc na co vzpomínat. Na svět jsem přišla jako druhá v pořadí mých sourozenců, když už byl na světě starší bráška. Dnes už nám nepoví nikdo, zda-li jsme rodiče  zlobili, nebo naopak byli hodní. Ale střípečky vzpomínek

 Při rodinném posezení se občas otvírá tresor vzpomínek,  a už to jede..... No jo, nejhezčí vzpomínky jsou právě ty příhody z dětství. A jedna z nich je právě teď  tady. Do školní jídelny ani do družiny jsem nikdy nechodila, na oběd jsem musela domů. K našemu domu patřilo pole, na něm brambory, obilí, řepa i zelenina.  Měli jsme ve chlévě stračenu, kozu, husy i králíky a každý

Když jsem dnes, v předposlední den tohoto roku vstala, tak jako vždy, první můj pohled patřil obloze. Nezklamala, no řekněte, nebyla nádherná? Teď už po té kráse ani stopa, odkudsi vítr přihnal šedivou plachtu a v ní  jen sem tam se občas trochu modrá.....

"Babíí, to jsem Ti přinesl z procházky..." , řekl mi Matěj, a podal mi pár snítek pámelníku, tak jsem to šoupla hned do vázy.  Dívám se na něj, je plný korálků, a tak mě napadlo, že v každém je ukryta nějaká vzpomínka....Jejda, to jsem se v představách tak nějak

Do rukou občas vezmu staré fotografie, fotky, které amatérsky dělával můj táta. Na hony vzdálené bylo to od současnosti, teď jenom cvakneš a je to ! No, to by tatínek koukal, co je to foťáček digitál a co všechno umí !  Jak je to docela snadné, žádný "tank" na vyvolávání filmů, žádná temná komora, kam nesmí proniknout paprsek denního světla, žádné potřebné nádobíčko, větší plastové

Včera jsme s Jarčou vzpomínaly na peřiny, které nám všem, čtyřem dětem, maminka dala do výbavy. Byly nové a dvojmo, kvalitním husím peřím naplněné a ke každé ještě dva polštáře. A to peříčko, to tedy bylo, vždyť bylo z našich domácích hus ! A tak jsme si připoměly samotné draní peří, většinou v zimním čase, a že to býval  takový obřad !  To přijela babička a také na výpomoc přišla některá

Čím jsem starší, tím nějak víc vzpomínám na chvíle z dětství, které se v mysli vybavují snad krásnější než vůbec byly, myslím, že tohle je běžné, že rádi vzpomenem jen na to hezké. Před pár dny jsme s Jarčou postály u jednoho hrobu, položily květiny a zapálily svíčky. Naše nejhodnější teta Anna a strýc, Jirka a Jana, jejich děti, celá čtyřčlenná rodinka, jsou tu už navždycky pohromadě....Kde

Naše sedmá třída na základce, takový průměr, řekla bych.  Žáci chytří i méně chytří, jak už to ve školách bývá. Majákem třídy byl Vašek, sice tak trochu pohybem nenadaný, ale hlavu měl, to tedy jo ! Kdyby nikdo z nás něco snad nevěděl, on věděl vždycky, to tedy jo.....

Bylo pár kluků,

Když jsem tu vzpoměla na moje nemilé setkání s vosami, vybavila se mi ještě jedna další příhoda. Stala se kdysi o kousek dál, jen co by přehodil kamenem Nisu....Jedno má společné, opět to byla  výprava na houby a příliš zdárně také neskončila.

Jednoho hezkého dne,