"Jé, to jsou potravinové lístky ! Kde jsi k nim přišla ?" - ptám se Šárky když mi je ukázala.  "Moje babička je měla v dokladech, asi schované na památku..." Ale babičky  se na víc už zeptat nemůže, ta odešla nedávno, v devadesáti letech.

Ty lístky mi matně připoměly, jak je naše maminka kdysi stříhala, když  šla na nákup do konsumu..

  Hoj ty Štědrý večere,

  ty tajemný svátku,

  cože komu dobrého neseš na památku ?......

 Vše jak má být už je nachystáno, stromeček i dárečky, jen zasednout k večeři a pak... Pak zazvoní zvonek u domovních dveří - kdopak to byl ? -ptá se maminka dvou synů. "To bylo avíso, volají mě, musím hned

Od 21.8.1968 už uběhla dlouhá řada let, ale na tento den přímí účastníci děje  zapomenout jistě nemohou.  Přes naše město k nám z Polska mířily ruské tanky "spřátelené armády" a protože vojenskou okupaci občané naprosto nečekali,  začali protestovat,  a pak následky byly tragické. Devět mrtvých dnes připomíná pamětní deska na budově radnice a na ní jména nevinných

Velikonoce už jsou za námi, rok co rok jimi slavíme příchod jara, scénář těchto dní bývá stejný, pomlázka, vajíčka a hodování, prostě všechno to, co k nim patří. Trochu se ohlédnu do starých časů, to co někdy o pomlázce bývalo, si ve střípcích vzpomínek trochu připomenu....Doba se mění, dnes

V roce 1962 nám do uší zaznělo poslední školní zvonění a na každou z nás čekala maturita.  "Svatý týden" na přípravu a pak jenom štěstí, z daných předmětů si vytáhnout otázku, kterou bych nejraději....Pak malá chvíle přípravy "na potítku", uf, uf, v koutě třídy u malého stolku, a přede mnou  jedna z řady mých spolužaček skládá  zkoušku ze svých vědomostí získaných 

Je čas dozrálých švestek, nebo že už by bylo po švestkách ? Ještě nedávno jsem si jich pár koupila, abych uvařila švestkové knedlíky.  Ale přece jen, na letitých stromech, notně proschlých, stářím a nepéčí zubožených, na dosud zelených vršcích sem tam ještě nějaká švestička visi a nechce to vzdát. Ty stromy v naší ulici jsou už jen němí pamětníci na to co bývalo...

Vzpomínka z dětství

Je docela hezké ráno a já před šestou, na zeleném cestovním kole značky Lady, vyjíždím z domova na ranní směnu v hamrštejnském zámečku. Šlapu do pedálů a myšlenkami jsem už v práci , u dětí s očními vadami, které se tu léčí. Snad ani nevnímám vzdálené hučení na obloze, asi nějaké letadlo pomalu letí, napadá mne a z táhlého karlovského kopce dolů brzdím až do Machnína, ještě kousek přes les

Občas se mi  mihne jakási vzpomínka, na pouhý okamžik, co se v něm dělo, byť je to malichernost, taková blbina, a ono to, nevím proč, v paměti zakotvilo... Kdysi, musím  říci, že už je to dávno, když v naší vsi bylo ještě JZD,  kdy se tu ještě hospodařilo. Pole s obilím, bramborami i krmnou řepou, na lukách se sušilo seno, no mohla bych básnit, jaké to bylo....nic z toho tu

Je léto, je krásně a když  teplý vzduch horce sálá, je příjemné smočit se ve vodě. " Babíí, půjdeš se mnou na zahradu k bazénu ? Je vedro, chtěl bych se potápět..." neměl Matěj stání hned po ránu. "Ale jo, půjdu, tak před desátou, až nachystám všechno k obědu, to sluníčko bude ještě víc hřát, ale tak nejvíc na hodinku, platí ? A odpoledne bude na koupání

Tak dny, spojené s pomlázkou,  jsou za námi a když je tak porovnám s dobou mého mládí, tak tady u nás, nevím jak jinde, hoši už děvčata tolik neprohánějí. Koledníci přišli, to ano,  vždyť jim počasí přálo, tak proč zůstat doma ? Ale bývalo kdysi rušněji, děvčata dospat nemohla, co kdyby si hoši přivstali a z postele je vytáhli? Jé, je to by ta pomlázka pěkně štípala !  To nepřišel