Hoj ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého neseš na památku ?......
Vše jak má být už je nachystáno, stromeček i dárečky, jen zasednout k večeři a pak... Pak zazvoní zvonek u domovních dveří - kdopak to byl ? -ptá se maminka dvou synů. "To bylo avíso, volají mě, musím hned pracovně pryč, vykolejil vlak.." - pohotová odpověď. "Nic se nedá dělat, tatínek musí jít, když se stalo neštěstí, a zítra ještě do služby, tak budeme kluci sami, nedá se nic dělat..."
Hoj ty štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku ? Ten Štědrý večer jim přinesl dáreček, který ale vůbec nečekali, na takový ani pomyslet nemohli, do lživého papíru zabalen byl, když ho až třetí den s jistotou rozbalili. Už nikdo se nedozví, zda ten dárek byl přichystán na ten den úmyslně, ale jedno je jisté, že z lásky k nim nebyl, že tátovo srdce už mělo jinam namířeno, ne k vymyšlené havarii, co na tom, že byl zrovna Štědrý den....
Že se to stalo, něco o tom vím, takový dáreček na památku, ale čas už to zavál, a jak se říká - něco zlého, může být pro něco dobré - to se tu potvrdilo, už je to čtyřicet let ....