Nelze zapomenout.

Je docela hezké ráno a já před šestou, na zeleném cestovním kole značky Lady, vyjíždím z domova na ranní směnu v hamrštejnském zámečku. Šlapu do pedálů a myšlenkami jsem už v práci , u dětí s očními vadami, které se tu léčí. Snad ani nevnímám vzdálené hučení na obloze, asi nějaké letadlo pomalu letí, napadá mne a z táhlého karlovského kopce dolů brzdím až do Machnína, ještě kousek přes les a už tam budu, stihnu to tak akorát. A  cestou vůbec netuším, co se děje, jak bych mohla, když jsem si zrána rádio ani na chvilku nepustila !  Byl 21. srpen, roku 1968....a to už " spřátelená vojska" překročila naše hranice....Každý pamětník té doby si to pamatuje, to zapomenout nelze. I v našem městě byli v ten den zranění, byli i mrtví, u radnice do podloubí najel sovětský tank tak, že se část podloubí zřítila, městem projížděly kolony aut plných vojáků, řinčely tanky a obrněné vozy, na to všechno nelze zapomenout. A někteří vojáci, až příliš mladí, někteří byli vystrašení, nikdo je nevítal, lidé jim hrozili, věděli vůbec proč k nám ty hranice překročili?  Co se dál dělo, nelze zapomenout....