Adil | Odvážná.

Občas se mi  mihne jakási vzpomínka, na pouhý okamžik, co se v něm dělo, byť je to malichernost, taková blbina, a ono to, nevím proč, v paměti zakotvilo... Kdysi, musím  říci, že už je to dávno, když v naší vsi bylo ještě JZD,  kdy se tu ještě hospodařilo. Pole s obilím, bramborami i krmnou řepou, na lukách se sušilo seno, no mohla bych básnit, jaké to bylo....nic z toho tu už není, ale o tom teď nechci psát.  Ale ta moje  vzpomínka na prchavou chvilku s tou dobou souvisí, jinak by se tahle nicotně nepatrná příhodička nestala.....V letním čase, kdy bylo o žních plno práce a kombajny ještě po polích nejezdily, kdy se obilí žnulo traktorem se samovazem, pak se na poli stavěly panáky pěkně do řad, pak se to sváželo do dvora u konírny k mlátičce, která si mnohdy ani za tmy neoddychla,  neúnavně jela a rachotila,  voňavé zralé zrno padalo....no nic, to jsem v té vzpomínce odbočila.....Ve vsi se o žních občas objevili sezonní pomocníci. Většinou byli krátce ubytovaní ve velkém domě "U Skřipských" a většinou to byli slušnější cikáni, co si chtěli prací přivydělat, přes léto v družstvu vypomohli a pak zase kamsi zmizeli. To  léto, byla jich tu na práci jedna rodinka. Byla jsem holka, ještě školačka a cestou mě míjí traktor "svoboďák" s připojeným valníkem, s tou nízkou plošinou bez postranic, myslím, že se mu říkalo "paleťák". A na tom voze stál rozkročený on, snědý výrostek.  A koukal, mě se zdálo, že na mne civí až moc, tak jsem na něj vyplázla jazyk, no, to bláznivé holky někdy dělaly, možná, že dělají i dnes. Traktůrek bafal a jel docela pomalu, tak tomu  klukovi nic nebránilo, aby seskočil a dal mi beze slov malý políček.  A já mu ho vrátila, jen to plesklo, on vzápětí  naskočil zpátky na plošinu vozu a zas rozkročen s bafáním traktůrku ujížděl dál. No ,řeknu vám, ani nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha taky mu jednu vpálit, ale dát facáka holce za vyplazený jazyk ? To jsem si líbit nenechala, takže beze slov jednou plesk, no a hned plesk na oplátku  z druhé strany, a byli jsme si kvit !