Pohodlíčko u nosu....

Je léto, je krásně a když  teplý vzduch horce sálá, je příjemné smočit se ve vodě. " Babíí, půjdeš se mnou na zahradu k bazénu ? Je vedro, chtěl bych se potápět..." neměl Matěj stání hned po ránu. "Ale jo, půjdu, tak před desátou, až nachystám všechno k obědu, to sluníčko bude ještě víc hřát, ale tak nejvíc na hodinku, platí ? A odpoledne bude na koupání také čas." - Bylo ho dost, voda jak kafe, že i mne to do vody zlákalo a kdyby nepřišel náhlý, krátký a prudký liják, tak bych Matěje  z vody ven snadno nedostala. No, je dobré mít bazén ! Ani nemusí být luxusní, ten krytý, ani jiný,do země zapuštěný, stačí i ten, co se jen nafoukne. A šikovné místo, celý den na sluníčku, to je fakt pohodlíčko u nosu !

Když jsem se s Matějem v bazénu ráchala a sluníčku vystavila svoji tvář maně mne napadlo - jejda, když jsme byli malí, tak tohle pohodlí jsme vůbec neznali. Nám postačil potok kousek od domu, jo tenkrát v něm čistá a studená voda bývala, dokonce i pstruzi v jeho zátočinách. A tatínek nám udělal na potoce z větších kamenů hráz, v jednom místě koryto trochu vyhloubil, že v nejhlubším místě bývalo vody skoro po pás. Tam jsme si v letních dnech docela užívali, i takovou dřevěnou"loďku" jsme měli ! No, byly to necky, jak jinak....ale býval to přece jen zážitek !

Na žádné koupaliště s námi naši nechodili, doma byla přes léto pořád nějaká práce. Pomáhat na poli, sušit seno, jít s kravkou a kozou na pastvu, pořád se něco dělo, tak nejdřív práce a potom zábava, nám tenkrát  tatínek často říkal. A když bylo krásně a sušilo se seno, pamatuji, jak tatínek párkrát řekl - "chcete se vykoupat na přehradě ? Tak nejdřív seno, ať je v kupkách, jindy zas pod střechou, a potom půjdem !" Jé, my se snažili, my jsme moc chtěli, my jsme o to stáli i tak , že se běželo na přehradu pěšky, no pořádný kus cesty to bylo ! Chodili jsme na takové místo pod silnicí, na žádnou pláž, kousek od břehu už byla hloubka, té jsem se bála víc než dost.Tatínek byl výborný plavec, s chutí si zaplaval a my se na duši od auta u břehu vozili, měli jsme takový bezvadný gumový kruh. A domů zpátky, pomalu poklusem, no jo, když táta měl přece jen delší krok....

To jsou mé vzpomínky na jiné koupání než je v dnešní době, ale vzpomínám ráda, ničeho nelituji, i když je fajn, mít v dnešní době pohodlíčko u nosu