Ještě zítřejší den a je to vše za námi....copak nás v příším roce asi čeká? To kdybychom věděli. Předsevzetí si žádná nedávám, nejspíš bych je nesplnila. A co mé osoby se týká, jen ať není hůř než letos bylo. A budu spokojená, když celá moje velká rodina bude zdravá, a když se všem dařit bude, no,

"Babičko, můžu dál?" ozvala se za dveřmi pokoje malá Terka, zrovna když jsem se oblékala.

"Jen klidně pojď, Terezko." Stála jsem ke dveřím zády a nakonec jaké tajnosti, vždyť je to také ženská, i když ještě malá...

"Co to děláš, babičko?"

Ohlédnu se 

Když jsem se  těsně  před půlnocí svalila  do pelíšku a před spaním si ještě  četla,   netrvalo příliš dlouho a přišla na mě dřímota.Probrala mě divná rána jak  venku něco k zemi  žuchlo, hned jsem byla vzhůru. Hned  jsem  nastražila uši , co se

Co bylo včera, to vím, co je dnes, to také, a co bude zítra ? No, to abych nevěděla ! - jen pár dní do Vánoc .....Možná sníh vydrží a když nebudou na blátě, bude to fajn.Včera se sypal sníh jako na objednávku, synek byl natěšený jako malý kluk,  že už konečně vytáhne sněhovou frézu

Ne, žádnou peřinu jsem si neroztrhla, tak peří kolem nelítá, to jen  nahoře ji rozpárali, sněhem řádně naditou.....Sypal se z ní neúnavně a všechno dole cukroval. Bylo to hezké podívání na první husté sněhové vločky, které  vítr rychleji  poháněl k zemi. Ale to mi zmařilo

Včera měl Mikuláš svůj perný den, nejvíc práce měl k večeru, všude tam, kde jsou děti malé a fintu dospělých ještě neprokoukly. Některý Mikuláš si přizval i čerta, některý i anděla... A ten, co navečer zaklepal na naše okno stříbrnou berlou  přišel sám, plným košíkem dobrůtek obtěžkán. Když

Na adventním věnci už první svíce dohořela, pak dohoří druhá, po ní i třetí a s tou čtvrtou přijdou vánoce. Někde už voní cukroví, někdo shání dárky pod stromeček a hlavu si láme, čím by potěšil, snaží se, aby to byl dáreček od srdce. A většinou se důkladněji uklízí, to  aby vše svítilo čistotou.

Kdo by očekával ,  že tu o pravém domácím štěstí rozvinu polemiku, tak toho zklamu. Těch střípků štěstí je nespočetně,  každý z nás nějaký ten střípek vlastní, někdo větší, někdo menší, někdo i ten nejmenší.....

I já jedno "štěstíčko" mám, právě tohle, co je tu na obrázku,

Po  řadě chmurných listopadových dní se včerejší ráno vylouplo do krásy, nebeská opona, dlouho  tak smutně šedá, se konečně rozhrnula, den se tvářil hned veseleji. Moje přání, aby to pár dní bez té šedi  vydrželo, vyslyšeno nebylo a kol kolem se dnes  rozprostřel neproniknutelný

Název této knížky sedí jako ulitý - od zlaté rybky se přece vždycky očekává, že splní všechna přání....

Román  Valji Stýblové mě skutečně zaujal svou pravdivostí, až se mi zdálo, že v někerých situacích jako bych viděla i kousíček sebe. Autorka svým osobitým rukopisem se smyslem pro realitu ukazuje jak se dá přežít řada různých konfliktů doma i na pracovišti, a dává nahlédnout do složitého