Domácí štěstí.

Kdo by očekával ,  že tu o pravém domácím štěstí rozvinu polemiku, tak toho zklamu. Těch střípků štěstí je nespočetně,  každý z nás nějaký ten střípek vlastní, někdo větší, někdo menší, někdo i ten nejmenší.....

I já jedno "štěstíčko" mám, právě tohle, co je tu na obrázku, a věřte, nevěřte, provází mě už celých padesát let !  Aspidistra, kořenokvětka - lidově domácí štěstí, nebo ševcovská palma, je to rostlina skutečně nenáročná. Jak málo péče jí k životu stačí !  A opravdu kvete na kořenech, na povrchu zeminy v květináči, za ta léta jsem to zažila jenom dvakrát, květy podobné protěži, velice nenápadné, v hnědofialové barvě. Možná, kdybych ji rozsadila, aby v květníku měla víc prostoru, tak by pár kvítků časem ukázala znovu. Ale časté přesazování nemá ráda, na svůj klídek si potrpí. A tak má svoje místo na botníku ve verandě a každého kdo k nám přijde, tiše přivítá. Je docela zajímavé, že ji v květinářství vidět není, nedávno jsem prošla v Bauhausu zahradním centrem, ani tam jsem ji neviděla, a že tam mají různých rostlin plno. Asi není tak zajímavá, o takové domácí štěstí, zřejmě nikdo moc nestojí.

Ale se mnou jde dál od počátku, od toho času, kdy jsem ho od tety Aničky dostala. Teta jich mívala víc, už jako dítě si pamatuju plné květníky širokých  listů, které mě při návštěvách v jejich bytě vždycky  zaujaly. To všechno už je pryč, pryč je všechno to "štěstíčko" bůhví kam se podělo... Zůstal jen ten dům na náměstí,  nové výstavbě ustoupit nemusel, ale dostal novou tvář. Stal se součástí moderního prodejního centra a ve druhém patře, kde teta bydlela, jsou vysoká okna stejného tvaru, ze kterých jsem se kdysi dávno  mnohokrát dívala dolů na náměstí, a popíjela její dobrou citronádu k lisovaným sušenkám. A k tomu patřily i bohatě plné květníky s Aspidistrou,bylo to  takové malé  domácí štěstí...