Já vím, už samotný nápis mého článečku je zavádějící, na témá tchýní je  tolik vtipů a většinou nelichotivých, můžou si za to posměšné hodnocení samy ? Ale nelze házet do jednoho pytle všechny ty maminky svých synů,  v životě není třeba se držet toho lidového mýtu, i když lidské vztahy bývají složité a důvěra s respektem na obou stranách je potřebná.

Ten čas tak rychle pádí...také byste ho chtěli přibrzdit, a nebo i na chvíli zastavit, třeba když prožíváte něco příjemného, když je kolem vás hezky, když vás nic netrápí a netíží, když je vám lehko na duši i na těle ? Jéje, k tomu by se důvodů našlo ! A čas letí tak neúprosně, červen se chýlí ke konci, ten koloběh se zastavit nedá....Nechám toho zasmušilého rozjímání, je to tak jak je, vždyť sluníčko

Bylo sobotní slunečné dopoledne 24.6.2017, a na letišti bylo neobvyklé rušno. Sešli se tam příznivci seskoků padákem, aby si užili notnou dávku adrenalinu a možná někteří z nich si i poprvé splnili svůj sen - vyskočit z letadla do prostoru, zažít tu kratičkou chvíli volného pádu a hned zatáhnout

To se takhle občas stane, že slovo vylétne dříve než myšlenka, to je pak  na společném posezení hurónského řehotu a připomínek..Zrovna včera, jak se tak všemožné probíralo, přišla řeč na jednoho dospěláka, kterému kdysi ve škole spolužáci říkali "Bůček". Nelichotivá přezdívka, pro jeho dost napucané tělo, ale on to asi s přehledem bral, co měl také proti celé třídě dělat....Mimochodem

DNESKA  NEDĚLE  BYLA,

DNESKA  BYL  HEZKÝ  DEN........

Jo, opravdu bylo hezky, i když  jsem z vyjetých kolejí ani nevybočila a jen se "popelila" kolem našeho domu, dopoledne se hrabala   v záhoně,

Včera jsem kolem ní prošla a jen malou chvilku se zastavila, aby se moje oči potěšily její vznešeností, pořád je krásná a stále bude, i když tak trochu už stařenka....

Radnice, jedna z dominant, co naše město krášlí už pěknou řádku let. Byla postavena v letech 1888-1893, a kvůli

Nějak mi chybí inspirace, čím to asi je ? Chtěla bych žít svůj sen, ale čas pádí rychle a neúprosně, jen jedno je na světě spravedlivé, že nám všem ubíhá stejně....A tak se dívám kolem sebe,  jen tak,  a prosté věci vnímám...

Včera jsem ze záhonu dobývala "boubelku", že ji přesadím jinam a pak jsem si na chvilku na sluníčku sedla a jen tak koukala kolem a nechala své myšlenky rozutíkat. Jak jsem tu chvíli zevlovala, pod jabloní jsem cosi zahlédla. A to prosím blbě vidím, dávno pryč je zrak ostříží...Copak se to tam maličkého a  zeleného třepotá ? To snad lísteček ve vánku poletuje, ale že nespadne a drží

Borové šišky - což jsou tak úchvatné, koho by zajímaly,  a že by mi za zmímku stály?

Jsem možná dětinská, kdoví, ale já se musím  přiznat, že mi vždycky něco připomenou...Prázdniny, lesní a  létem voňavou stráň na Leštinách, kde takových šišek

Rychle pryč, to si asi říkala ta korpuletní dáma, když v lehké rozevláté sukni vystřelila z kabinky. Spěchala jako když jí za patami hoří, nestihla se ani ohlédnout. Nač se zbytečně zdržovat v těch místech, kam mužští chodit nemusí, co by tam také dělali,  tu "výsadu" mají

Bylo nás jako těch "beránků" na obloze, kdoví, kam je do světa zavál vítr, kam se všichni ztratili? Červen roku 1958 jsem si připoměla včera, když na toto téma mluvila Jarča s Janou o srazu  spolužáků, ale o deset let mladších.... Kdyby se všichni ti, co jsme se na konci