Když jeden mluví rychleji než myslí....

To se takhle občas stane, že slovo vylétne dříve než myšlenka, to je pak  na společném posezení hurónského řehotu a připomínek..Zrovna včera, jak se tak všemožné probíralo, přišla řeč na jednoho dospěláka, kterému kdysi ve škole spolužáci říkali "Bůček". Nelichotivá přezdívka, pro jeho dost napucané tělo, ale on to asi s přehledem bral, co měl také proti celé třídě dělat....Mimochodem jsem toho bývalého spolužáka mého nejmladšího před rokem potkala, a byl z něj docela pěkný a  urostlý muž. A jak tak na něj přišla řeč já ne a ne si na jeho příjmení vzpomenout,  v  paměti mi utkvěla jenom ta jeho přezdívka. "Počkejte, zavolám synovi, on mi řekne jak se jmenuje", řekla jsem ve snaze dobrat se pravdy. "Hele, Vláďo, my se tu dohadujem a já si nevzpomínám, prosím tě, řekni mi jak se jmenoval "Bůček" za svobodna "...a jak měli všichni kolem mne uši nastražené, slyšeli dobře můj vejšplecht - to zasvobodna. Nevím, zda si můj synátor nemyslel - není ta moje mamka náhodou nalitá, že se tak blbě ptá, jakýpak za svobodna u chlapa, že jo? No jo no, chechtali jsme se všichni, chechtala jsem se i já, takhle to dopadá, když se rychleji mluví než myslí, přiznejte, že jste se také někdy nějak neukecli