V horní části podivuhodné osady Jizerky, kousek pod Pešákovnou, rozkvétá rok co rok   louka plná narcisů. V klínu horských lesů, taková krása ! Tráva kolem se ještě moc nezelená, i břízky po dlouhé zimě s velkým zpožděním začaly teprve rašit, ale na louce kolem Hnojového domu září tisíce

Vrtkavé počasí nám nezhatilo plán zavítat do jarní přírody. Navštívila mě kamarádka Hanka a moje sestra nám zprostředkovala malý výlet kousek za humna. Vhodným cílem v deštivých dnech, kdy je všude dost mokro, byla Viniční cesta. Tam  Hanka ještě nikdy nebyla. S Jarčou jsme ji spolu jednou  prošly úplně celou, přes Fredinandov až do Hejnic. Na to moc ráda vzpomínám....

Vrstevnicová

Tak milá rybko, chystej se do adopce,  za chvíli si pro tebe přijedou...Jeden známý chtěl ode mne mladou rybku do jezírka,  nejraději oranžově vybarvenou.  No jo,  kdy si ji odchytíš ? , už  raší listy leknínu - párkrát mu připomenu. Ne že bych dlouhou chvíli měla, ale nakonec

Jen tak, kolem dokola je každý můj den.  Zrovna tak se točí i květnové počasí. Mezi bělostnými obláčky se ukáže lákavá modrá a slunko hladí zem,  najednou od kopců táhne černo a to v zápětí přinese déšť. Dějství náhlých zvratů, den co den...jako na houpačce se chová počasí. Právě teď , co

Při malé projížďce na mé červené Bertičce mne to zlákalo zastavit se u "Rusáku". Je tu výhled po okolí, příjemný klídek a teď louka žlutých pampelišek. Tohle místo znám už od dětství, od konce našeho pole sem bylo nedaleko, i když  tenkrát sem žádná cesta nevedla. "Rusák" je místní název pro hřbitov z 1. světové války. Patřil k zajateckému táboru, který stál v místech dnešního

Nic mimořádného nečekejte, rok co rok jsou ty prožitky u mne stejné, rozhodne vždy počasí. Je to tady zas, nastal snahy čas....Duben byl studený, snad se polepší měsíc máj, to jsem si přála. Nebyla jsem sama, komu se plánovaná práce na vlastním pozemku  zpozdila. Začátek měsíce nic moc, ale minulý víkend se sluníčko najednou zbláznilo. Hřálo jako v parném létě, venkovní teplota vylétla téměř

Malý kousek od velkého nákupního centra Sever se nachází kouzelný kout, úmyslně ponechán přírodní divočině. Kolem cestiček mezi stromy je možné spatřit několik tůní - nebeských rybníčků, a ty jsou naplněné pouze dešťovou vodou. Jsou dobrým úkrytem a domovem pro obojživelníky a také si pamatuju jak

Tak jak bylo ve školce, co jste se učili a co jste dělali ? - zeptám se pokaždé vnučky .  A dnes bylo o otázku víc - "tak jaké bylo dneska testování ,dopadlo to všem dětem dobře ?" "Jo, babí, máme taky  nové testy , takové těhotenské ! To musíme minutu počkat až se obarví proužek..."  řekla mi docela vážně a přitom na mě kulila svoje kukadla. To přirovnání jsem beze slov přešla, není test jako test, a tenhle byl na covid. Na ten druhý, bude-li ho někdy třeba, na ten má hodně roků čas, to už tady třeba ani nebudu....

Dnešní ráno slibuje krásný slunečný den. Obloha je vymetená do čisté modré, na střeše altánu je lehká jinovatka, aby ne, v noci bylo pod nulou. Po ranním probuzení má první myšlenka pádila k rajčatům ve skleníku,  zda-li bez úhony přežily.  Včera k večeru jsem si je pojistila zakrytím, tak  věřím, že ano. To uvidím až slunko nabere na síle a zase je od přikrytí vysvobodím. Jo, mít

Pěstitelská vášeň mě ponoukala, abych si kromě sazenic rajčátek vypěstovala i pár sazenic paprik. I když s paprikami nejsem zrovna nijak úspěšná, nutkání jsem podlehla. Zasela jsem semínka z čerstvě koupené papriky, která celkem brzo vzešla.  Než bude možné vše vysázet do skleníku, musím se o to starat doma, což je kvůli nedostatku vhodného místa docela problém, ale s tím si vždycky nějak