Procházka Opičákem.

Malý kousek od velkého nákupního centra Sever se nachází kouzelný kout, úmyslně ponechán přírodní divočině. Kolem cestiček mezi stromy je možné spatřit několik tůní - nebeských rybníčků, a ty jsou naplněné pouze dešťovou vodou. Jsou dobrým úkrytem a domovem pro obojživelníky a také si pamatuju jak k nim před lety chodívali akvaristé  síťkami lovit nítěnky pro svoje rybičky. Tady to žije podle svého, je tu plno náletů různých dřevin, a především  plno starých stromů. Některé z nich už dožily a padly k zemi a mrtvé pak časem ztrouchnivěly.  Takový osud už potkal i statný letitý černý topol, nejvzácnější a obdivovaný strom, co tady byl. V téhle divočině, a tak  tajemném místě, v korunách letitých stromů ptactvo nachází útočiště a všude kolem i různý hmyz. A kam až moje paměť sahá, už když jsem byla ještě malá holka, byl to prostě Opičák....

Tady v těch místech jen louky bývaly, a hned za mými zády je tajemný Opičák.

Co na to říci? Snad "přerazit ruce"by  od podobných kousků tomu vandalovi pomohlo... Tak raději pojďme dál, a jen se dívejme...

Malá pozorovatelna už dosloužila, vylézt se na ni nedá. Pro někoho toto místo zůstane navždy velice bolestné...

Na sloupku rozhledny bylo foto mladého 23.letého muže, kterému tady v roce 2017  skončila krátká životní pouť.

Torzo ztrouchnivělého černého topolu, když jsem tu  byla naposledy , tak už neživý kmen ještě stál.

Foceno 30.4.2021,  tak za nějaký čas, zas někdy příště....

.