Tak jak bylo ve školce, co jste se učili a co jste dělali ? - zeptám se pokaždé vnučky .  A dnes bylo o otázku víc - "tak jaké bylo dneska testování ,dopadlo to všem dětem dobře ?" "Jo, babí, máme taky  nové testy , takové těhotenské ! To musíme minutu počkat až se obarví proužek..."  řekla mi docela vážně a přitom na mě kulila svoje kukadla. To přirovnání jsem beze slov přešla, není test jako test, a tenhle byl na covid. Na ten druhý, bude-li ho někdy třeba, na ten má hodně roků čas, to už tady třeba ani nebudu....

Dnešní ráno slibuje krásný slunečný den. Obloha je vymetená do čisté modré, na střeše altánu je lehká jinovatka, aby ne, v noci bylo pod nulou. Po ranním probuzení má první myšlenka pádila k rajčatům ve skleníku,  zda-li bez úhony přežily.  Včera k večeru jsem si je pojistila zakrytím, tak  věřím, že ano. To uvidím až slunko nabere na síle a zase je od přikrytí vysvobodím. Jo, mít

Pěstitelská vášeň mě ponoukala, abych si kromě sazenic rajčátek vypěstovala i pár sazenic paprik. I když s paprikami nejsem zrovna nijak úspěšná, nutkání jsem podlehla. Zasela jsem semínka z čerstvě koupené papriky, která celkem brzo vzešla.  Než bude možné vše vysázet do skleníku, musím se o to starat doma, což je kvůli nedostatku vhodného místa docela problém, ale s tím si vždycky nějak

Kořením života může být ledacos, toho se nabízí hodně, jenom si umět vybrat.  Každý z nás preferuje  to, co mu v životě  nejvíc chutná. Někdo rád život sladký, tak pro to udělá všechno možné, ale může se klidně stát,  že to přepískne tak, až mu nakonec  ze sladkého jen hořká pachuť zůstane...Někdo si život koření opatrně, po malých dávkách, ani málo, ani moc, prostě tak

Cestou do malebného Kryštofova údolí minete zajímavou zeď stavěnou z kamene, za kterou se ve zpustlém lesoparku skrývají ruiny jedné historické budovy. Naposledy v ní byl zhruba do roku 1990 dětský Oční ústav pro nápravu vad zraku. O celý areál   s určitým záměrem požádali

Lidičky, chcete sluneční paprsky co prohřejí zem ?  Jste nedočkaví a všichni se těšíte až to tak bude? Možná, možná...řekli vládci tam někde v mracích, my vám je pošleme, ale teď ještě  ne...Jo, to od nás čekáte?   - tak  apríl... 

Duben už se láme v půli,  jaro by mělo hrát prim.  Zima  z posledních sil ještě studené drápky  vystrkuje, máme

Máme je za sebou... Už druhý rok - v Červeném pondělí, žádní koledníci s pomlázkami z vrbových proutků nepřišli. Za dveřmi nebylo slyšet  známé -  hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný...myslím, že téměř všude bylo tícho, díky nezvanému covidu. Možná jsem nebyla jediná, která s tím

Je prvního dubna,  den, kdy beztresně můžeme někoho nachytat  nepravdivým výmyslem, letos poprvé jsem na to zapoměla.... ale  toto velikonoční přání je pravdivé, pro všechny mé přátele a stálé návštěvníky mého blogu. Krásné jaro všem !

"Koukni Terko, já tedy vypadám " -pronesla jsem ráno před zrcadlem a musela jsem se sama sobě smát. Aby ne, jako bych právě proletěla křovím, jak po spánku moje krátké vlasy  trčely rozcuchaně do všech stran. Co si budeme povídat, myslím, že podobně se po ránu vídá mnohá z nás...Terka nakoukne a s dětskou upřímností ohodnotí: "Babí, vypadáš jako hejkal !" Ještě teď se tomu

Takovou nabídku neodmítnu, kolik jich ještě bude, než přijde ta poslední ?  Musím se snažit, protože po té úplně poslední padne vina na mou hlavu, řečeno přesněji, na moje totálně zničená kolena...tenhle problém dál rozvádět nebudu. "Pojeď s námi"  - nabídl mi v sobotním odpoledni  syn, předškoláci dostali za úkol najít ukrytý poklad na hradě Hamrštejn, a ve schránce nálezu