Dvanáct únorových dní ve vězení nejvyššího patra té neveselé budovy jsem si občas mohla zpestřit výhledem z okna, ale daleko jsem nedohlédla, po celou dobu bylo chmurné počasí, ještědský hřbet byl neustále schován za neproniknutelnou šedí. Část města jsem měla jako na dlani, a dole se zdálo být jakési mrtvo znásobené tou šedí, ani žádný hluk z městského ruchu tam nahoru neproniknul, jakoby se zastavil

Když  za mnou zapadly dveře orthopedie a já se uhnízdila na lůžku pokoje číslo 9, napadlo mne, že se vracím na "místo činu", už jsem v něm pár dní jednou prožila. A teď  jsem také navíc věděla, co mne pak čeká....Tu první noc moje sousedka řezala ostošest,  tak hlasitě a s takovou vervou, že spánek ke mně  ne a ne přijít, mám čas přemýšlet , jak to vše proběhne zítra....Když

Kdybych dnes potkala kominíka, fakt bych si na něj sáhla, vůbec bych se nestyděla, jen chytit se za knoflík by mi nestačilo,  pořádnou porci štěstí potřebovat budu. .....

Už jen dva dny a nakráčím tam, kam se nikomu nechce, tak trochu vím co mě čeká, osud mám zpečetěný.

Kdyby lidskou řečí mluvit uměly, tak bych uslyšela přesně tohle - óóó, to je rozkoš, óóó ....!!  Mrazy polevily a že dnes ráno bylo těsně pod nulou,a ruce mne nezábly, nespěchala jsem do tepla domova a svým slípkám věnovala trochu víc času. Pšenku do zobáčku, čistou vodu a nějaký ten zbytek z kuchyně jim dávám denně a že dovedou pod sebou pod venkovní stříškou  našlapat a nadupat, natož

Malá Terezka má kamaráda.

"Bobííí, Bobííí "- volá na chlupáče,

on  ve střehu  čeká

a hned s radostí skáče.

Za kuličkou, za provázkem,

někdy také za ocáskem

a mrská s ním tam a sem,

a na lumpárny myslí jen.

A

Měla jsem podivný sen. Octla jsem se na hřbitově, kde odpočívá můj děda s babičkou, teta a strýc a ještě dva příbuzní, společně v rodinném hrobě. Vejdu bránou a zabočím do uličky, projdu ji celou  a náhrobní kámen s vytesaným písmem  nespatřím...co je, co se stalo, kde je ?...přece

Možná je to úchylka, ale jistě nejsem sama, kdo si přinese něco na památků ze svých cest a výletů. Nemyslím něco kradeného, ale i tací se najdou, že nepohrdnou nějakým tím suvenýrem, který šlohnou tajně a s radostí .... Já si z výletů nosívám kamínek sebraný na cestách, nebo hladce omletý oblázek

Také u nás, tak jako jinde, včera  probíhala tradiční akce - Tříkrálová sbírka. Ráno bylo mrazivé, ale slunko se chvíli snažilo aby den byl trochu veselejší, i ten studený vítr dal pokoj, aby ti králové příliš nepromrzli a celou svou cestu se zdárným koncem prošli.

"My tři králové

Jasně, je to tak pokaždé, v létě nebo v zimě, že tam kam vítr běží, tak tam mraky jdou......

A zas ten můj každodenní ranní pohled z okna -   Jéje, to se valí sněhová

Letošní sníh přišel až v dnešní noci, někde se cestou opozdil. A tak teď dohání všechno co zmeškal, ale vánoční dny mu rychle utekly, a svým pozdním příchodem už je nenapraví....Teď padá a padá, všude kolem už je bílo, sněhová peřina jaksi těžkne, protože venku je na nule. To by se stavěl sněhulák