Adil | Tiché stáří ?

Měla jsem podivný sen. Octla jsem se na hřbitově, kde odpočívá můj děda s babičkou, teta a strýc a ještě dva příbuzní, společně v rodinném hrobě. Vejdu bránou a zabočím do uličky, projdu ji celou  a náhrobní kámen s vytesaným písmem  nespatřím...co je, co se stalo, kde je ?...přece znám přesně to místo jejich odpočinku, a nic jak ho znám tady najednou není ! Duši mám z toho rozhozenou a kolem je smutno a ticho, mám pocit jakoby se tu navěky zastavil čas. Tou uličkou jdu zase zpátky, a tam místo upraveného rovu je pouze zpustlý obrubník, bez květin a známek vzpomínání. Ale před ním na zemi klečí tři neznámí už starší lidé, v jakémsi  rozjímání. Já se zastavím a kladu jim otázku - prosím vás, hledám hrob rodiny Z.,  vím, že je v tomto místě, ale já tu nic z něho nevidím, to je divné..- A jeden z  nich hlavu pozdvihne a odpoví - ano, je to on, já jsem je všechny znal -  Ze snu jsem procitla s vlhkým okem a s pocitem vnitřního rozpoložení a ten jakoby živý sen mou mysl obestírá, proč zrovna hřbitov jsem ve snu navštívila, je to snad nějaké znamení?  Mám doma snář,dostala jsem ho kdysi dárkem od mé sestry Jarči, ona ví co se mi zdává za blázniviny, tak k němu připsala malé přání -Jen samé hezké sny ! Přiznám, že občas do něj nahlédnu jen tak , pro zábavu, na výklad snů zas tak moc nevěřím. Nedalo mi, nahlédla jsem tedy dneska, a ejhle co jsem se dozvěděla ! Co se váže k samotnému hřbitovu - vybírám si jen to pozitivní - potřeba klidu, únik z reality, tiché stáří.... No a to není zase tak strašné, čeho bych se měla bát, jenom to stáří i když tiché, to se mi zrovna moc nezamlouvá, ale co by, stejně mi na dveře zaklepalo, a škvírkou se dovnitř zatvrzele vtírá....