Článek Klubko mých pocitů a postřehů...
Komentáře k článku: Klubko mých pocitů a postřehů...
myfantasyworld: Tohle je pak blbý, co se týče té televize. Hlavně je nejhorší, když je to fakt nahlas. Já kolikrát taky měla doma večer puštěnou televizi ale už jen potichu, aby to nerušilo.
A jak to jinak vypadá?
adil: No, fakt jsem si tam "užila" vrchovatě
A doufám, že tentokrát mi kloubní náhrada bude sloužit dobře, že si dali záležet, ale ještě nejsem ve formě...
---
adil.pise.cz
jarmila*: Liduško, zdravím! 
Jsem ráda, že už to máš za sebou. Doufám, že teď bude koleno v pořádku.
Se spolupacienty je někdy kříž. Takové dvě baby jsem vyfasovala na poslední dva dny pobytu v nemocnici. Televize jela od rána do večera (naštěstí ne moc nahlas), ony nezavřely od rána pusu. Ještě, že chodily kouřit, tak byl chvíli klid.
Já také děsně chrápu. Dokud jsem tam byla s nahluchlými babkami, tak to nikomu nevadilo. Poslední noc mi chodila jedna z těch nových klepat s postelí, abych nechrápala. Bohužel pro ni, mě probudila jen napůl. Rána jsem se nemohla dočkat a pak zprávy od doktorky, abych vypadla. Jak mě se ulevilo. Být tam s nimi ještě den, tak mě museli přeložit na psychu.
Liduško, přeji Ti úspěšnou rekonvalescenci a rozcvičení. Ať jsi brzy jako rybička. 
nena i.: Liduško, tak vítám zase doma. Až se budeš cítit líp, dej vědět, zastavím se.
davidhavel: Pobyt v nemocnici mne vždy děsil, zkušenost mám jen jednu a stačilo.. ale když není zbytí... hlavně, aby to bylo jen a jen ku prospěchu a ideálně napořád!
