Kdyby lidskou řečí mluvit uměly, tak bych uslyšela přesně tohle - óóó, to je rozkoš, óóó ....!! Mrazy polevily a že dnes ráno bylo těsně pod nulou,a ruce mne nezábly, nespěchala jsem do tepla domova a svým slípkám věnovala trochu víc času. Pšenku do zobáčku, čistou vodu a nějaký ten zbytek z kuchyně jim dávám denně a že dovedou pod sebou pod venkovní stříškou našlapat a nadupat, natož v zimě, kdy nemají větší prostor, to je běžné. Tak dnes jsem jim to vyčistila a šup s tím do sněhu k růžím, těm slepičí trus přece neuškodí, a ke kompostu bych se s tím nedostala. Ještě nasypat ptáčkům do krmítka, ale letos jich přilétá poskrovnu, žádná řežba o semínko slunečnic se nekoná. Vídám jen jedinou kosici a pár sýkorek a přesto ptačí zob z krmítek zmizí. Počkejte vy holky slepičí ! - dopřeju vám od kotle dva velké popelníky jemného popele, z nudy v něm můžete hrabat. Tak jsem ho za branku na hromádku vysypala a slípky pojednou ztichly. Ale za chvíli to vám byl cvrkot jak se snažily ! To mě pobavilo když jsem se dívala jak se v popelu válejí v jednom chumlu, z boku na bok se převracejí, jak si to slastně užívají, a občas některá jenom tak pípne - óóó, to je vám učiněná rozkoš ! Já vím, nic nového pod sluncem to není, ne nadarmo se někdy o někom řekne, že se popelí jako ta slepice, ony se fakt popelí rády a tak náruživě, stačí je při tom chvíli pozorovat.
A sněhu tu máme také plno, že mrzne na holo, si nestěžujem...
