Na té  procházce k soutoku řek jsme obě měly oči opravdu všude,  bylo co obdivovat, hotový balzám pro duši !  Ani ta cesta místy krkolomná když jsme přes kořeny šlapaly, ani ta cesta místy kamenitá nám naši euforii nevzala....

V pozdním nedělním odpoledni se sluníčko schovalo,  ale v příjemném teplu jsem se pustila do zapleveleného zeleninového záhonu. Zem byla suchá a sypká, šlo mi  to od ruky docela snadno a když jsem si po chvíli rovnala shrbená záda tak mě pohled tentokrát netáhl k Ještědu, ale na druhou stranu,  k Jizerkám. Nad nimi bylo pošmourno až černo, asi už tam pršelo. Ale v sobotu, tam bylo

Ještě je docela hezky, Terka v kočárku ještě spí a než se vzbudí, mohli bychom vyjet nahoru na Ještěd, jen se rozhlédnout a zase hned zpátky, teď večer by to šlo, pojeď s námi - lákal mě synátor.  A když to jde, takovou nabídku neodmítám, jsem ráda za každou podobnou.... Ale až k vrcholu to nešlo, na horním parkovišti svítila červená stopka, nahoře bylo obsazeno.  Vydali jsme se dál pěšky,

"Nechceš jet na otočku s námi ?" zeptala se mě Jarča.  Jasně že jsem řekla - "to víš že jo, ráda !" Ráda se podívám zase tam, do jiného kraje, kde žije druhá sestra Maruška.  Jen co jsme přijeli k Turnovu už jsem se ubíhající cestou mohla kochat tím, co se mi líbí a co tady u nás téměř neuvidím. Lány obilí ! Už zlátnoucího ječmene, lány ještě

Je pár dní před vysvědčením, už se nezkouší, už je rozhodnuto, někteří vědí jak to dopadne, někteří jsou v nejistotě, ale školní výlety bývají jisté. "Máťo, jak se těšíš na výlet, to bude bezva, viď ?" - ptám se vnuka. "Docela jo, babčo, ale stačil by mi jeden den, nevím jaké to bude, mně se tam nechce spát..."  "Uvidíš, že se ti bude líbit, užiješ si se spolužáky,

Ještě jeden malý výlet jsem si dopřála, díky tomu, že mne navštívila Hanka a já jí chtěla ukázat místo, kde nikdy nebyla. Napadly mne Dánské kameny, tam je nenáročný výšlap a navíc z parkoviště Na Výpřeži, lesem, po pěkně upravené cestě. Nevadí, že je listopad, a já mám ještě jiřiny i dosny v zemi,

Poslední říjnové dny jsem si dopřála trochu výletů,  a že podzimní práce venku nemám zdaleka hotové, to mne vůbec netížilo. Skoro jsem měla pocit, že když ne teď, tak už se do přírody hned tak nedostanu. A také mi nahrálo, že mne navštívila sestra Maruš a hned zase neodjela jak bývá běžné

Není výlet jako výlet....Dnes jsem měla výlet jedinečný, byl to výlet do nebes !  Počasí přálo, obloha azurová a studený větřík ničemu nevadil. Před desátou ranní, ve chvilce očekávání .....

Podzimní neděle lákala do přírody, já však nemohla být pánem svého času, byla jsem jak na trní.  Ale přece jen k večeru malá procházka byla, i když už sluníčko zapadlo za obzor. Cestou, vinoucí se pod bukovou strání jsme se spadaným listím pomalu brouzdali až k Martinské stěně, malé vyhlídce na

V Jizerských horách, na malém skalisku na samém vrcholu Olivetské, kdysi stála maličká chajda, zřejmě přístřešek sloužící k ukrytí při nepříznivém počasí.  Možná i lesním dělníkům v dobách, kdy byly Jizerky žalostně zdevastovány a bylo nutné vysazovat nové stromky. Na toto místo mne před dvanácti