S naším letním rodinným cestováním po okolí jsme se nějak "rozšoupli".Jen v tomto měsíci jsem prošla Modlivý důl se svojkovským hradem, Mazovu Horku za Ještědem, neodradilo mě ani zdolání hradu Valečov. Tam všude jsem byla poprvé, tak jsem se výletů ráda zůčastnila a nelituji toho.Já vím, asi jsem trochu přítěží když  při chůzi rodinku brzdím, ale zase kdyby nechtěli, sebou mě nevezmou.Minulý

Nad obcí Boseň nedaleko Mnichova Hradiště se v pískovcových skalách tyčí zajímavý hrad Valečov. První zmínka o této skalní stavbě sahá do let 1316 -1318, do doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Rotštejna - jednou větví rodu Valdštejnů. Později v roce 1439 kdy se ho zradou zmocnil Jindřich

Procházku Modlivým dolem jsme zakončili zastávkou u kiosku kam nás švára pozval na kávu. Chvíli jsme  poseděli a pak  se vydali k nedalekému svojkovskému hradu.

U kiosku jsme si povšimli  vystavených habrových holí, které zde nabízeli za 200 Kč. Ani zadara bych

V českolipské krajině se nachází romantické údolí Modlivý důl, kterým jsme v mírném stoupání došli ke skalní kapli Panny Marie Lurdské. Zmínka o místě, kde kaple stojí sahá zpátky do konce 17. století. Byl zde nalezen zabitý mládenec . V roce 1772 hraběnka Czerweli ze Svojkova  tam nechala postavit dřevěnou kapli se svatým obrázkem a téhož roku se tam vydalo první procesí za odvrácení cholery

Když jsme se vrátili od Čertovy zdi k autu, navrhla jsem abychom zašli ještě k letitým kotelským lípám. O nich jsem  jen slyšela, tak proč se nepodívat, když  je nedaleko najdeme.Mám ráda staré stromy s hluboce rozvrásněnou kůrou a čím jsou starší a mohutně rozložité, tím větší pro ně mám obdiv....

Tu šipku s označením natočil někdo trochu jiným směrem, jinak bychom si kousek cesty nezašli. Museli jsme se vrátit, nevadí, tak jsme se o něco více prošli  po rovině na silnici.. Lehce prošlápnutá pěšina přes oseté pole nás pak přivedla ke kraji listnatého porostu a k cestičce, která se mezi

Podíváme se k "vrtulím" je od nich pěkný výhled, rozhodla se v nedělním odpoledni naše rodinka. I když mne by to táhlo víc do lesa, ale nic jsem neřekla a byla jsem ráda, že se zas někam podívám. Vždyť je to už pár roků co jsme tam byli naposledy, a pamatuju přesně na ten první den měsíce máje, byl hezký den a výhled do krajiny mne nezklamal. Když jsme teď dojeli k odbočce na návrší,

Sobotní výlet na kotelskou křížovou cestu nám dopřál ještě zastavení u pramene Ploučnice.Malý kousek od Jenišovického mlýna je za rybníkem malá tůňka,  do které stékají stružky ze svahu Ještědu a tak je těžké přesně určit, která je zcela pravým pramenem. Vždyť nad vsí Rozstání ze svahu lesem protéká víc potůčků, který z nich je nejvodnatější, který pramení nejvýš? Jestli si vzpomenete na zajímavý 

Sobotní pozvání přišlo tak nečekaně, zrovna jsem věšela prádlo na sušák, když mi začal vyzvánět telefon. "Co děláš ? Jsi sama doma, nechceš se s námi někam podívat? Tak za dvacet minut jsme u tebe, jo?"- volala mi sestra Jarča.  Tak honem přiložit do kotle, aby topení nevyhaslo, rychle se obléknout, popadnout foťák, nezbytné hole a kamsi hurá, i když ještě nevím kam.... Asi někam

Z mlhavého rána se včerejší neděle nakonec vyloupla do docela hezkého dne, i když  prokřehlou zem slunko už neprohřálo, přece jen se snažilo. Naše rodinka si do tohoto místa malý výlet plánovala nedávno, ale tenkrát los padl na Panskou skálu, i když je to od nás dál, měla jsem z volby radost.