Do Pekelných dolů.

S naším letním rodinným cestováním po okolí jsme se nějak "rozšoupli".Jen v tomto měsíci jsem prošla Modlivý důl se svojkovským hradem, Mazovu Horku za Ještědem, neodradilo mě ani zdolání hradu Valečov. Tam všude jsem byla poprvé, tak jsem se výletů ráda zůčastnila a nelituji toho.Já vím, asi jsem trochu přítěží když  při chůzi rodinku brzdím, ale zase kdyby nechtěli, sebou mě nevezmou.Minulý víkend se ptali - babčo, kam se vypravíme ? Co třeba na parník na Máchovo jezero ? Přiznám, že to mě nijak nelákalo. "Nechcete se podívat raději do Pekelných dolů? Tam jste ještě nebyli" - i když já ano, před dvěma lety.  Žádná námitka na můj návrh nebyla, sedli jsme do auta a jeli. O Pekelných dolech jsem se tu v roce 2018 zmínila podrobněji i nějaké obrázky jsem k článku přidala, proto se dnes nebudu opakovat. Dětem se tam líbilo, já uvnitř ve skalních prostorách nefotila, foťák jsme půjčila vnukovi ať si blejskne něco sám. Tak dva jeho záběry jsou tady. Z čertovské hlavy měl velikou radost - babí, to je odsud nejpovedenější fotka -  pyšně prohlásil Ale jo, potkat takového lucifera někde v lese, to bych se pořádně lekla, kdoví, možná bych v šoku strachy i zcepeněla.

Taky kdo by se nevyděsil, kdyby byl opravdový, že jo ?

Parádní stroje uvnitř ho  zaujaly, a všechny ty nablýskané mašiny venku a že jich tam bylo ! Do Pekelných dolů se sjíždějí motorkáři, od nás i sousedů za hranicemi a družně se tu  pyšní svými dvoukolovými kráskami.

Naši rodinku jsem chtěla zavést k nedaleké jeskyni odkud se dá pod skálou projít a chodba ústí u silnice. To se vám bude líbit, řekla jsem jim, - vezměte si baterku, abyste mohli podzemím projít. Děti natěšené, že bude zážitek a já že počkám venku, vrátím se k silnici a tam se sejdeme. Když jsme k té jeskyni došli, to bylo překvapení !

To jsou mé záběry místa z roku 2018, teď to tam vypadá takto - jeskyně je sesutým pískovcem celá úplně zavalená !

To musel být rachot když se kvádry pískovce řítily dolů až do malé říčky Svitávky. Snad se při tom nikomu nic nestalo... Naši nakonec podzemím prošli, použili další nedaleký vchod.

Ještě zastávka u jeskyně zvané Pusté kostely,  další zajímavosti malebné českolipské krajiny.

Cestou domů jsem si na ukazateli všimla, že je Svojkov vzdálený jen 3 km. Nechcete  se tam také podívat?- zeptala jsem se. Jasně že chtěli. Na zříceninu už jsem s nimi nelezla, protože jsem u ní na začátku července už byla. Počkala jsem v klídku dole při posezení na královské svojkovské lavičce. A jako tečka za našim výletem je zezdola zachycený pohled na svojkovský hrad. Tak kam se příště vypravíme, to je zatím ve hvězdách....