Čertova zeď.

Tu šipku s označením natočil někdo trochu jiným směrem, jinak bychom si kousek cesty nezašli. Museli jsme se vrátit, nevadí, tak jsme se o něco více prošli  po rovině na silnici.. Lehce prošlápnutá pěšina přes oseté pole nás pak přivedla ke kraji listnatého porostu a k cestičce, která se mezi stromy, jarně a svěže ozdobené,  šplhala a klikatila nahoru.  To musím dát, řekla jsem si a vzepřela se do holí... nikdy jsem tam nebyla, chci se tam podívat !  Cestičkou, chvíli nahoru a zase dolů, zato v lesním tichu  jsme dorazili k cíli.

Tak kudy dál? Dáme se doprava...

U  košaté lípy už nám bylo jasno,že tudy cesta k cíli nepovede, stáčela se k vesnici.

Správnou cestu už jsme našli a stoupáme vzhůru.

Už jsme v cíli -Čertova zeď, huráá !  Toto nevelké torzo je jedním z cenných geologických útvarů u nás, nachází se mezi obcemi Kotel a Zábrdí nedaleko Českého Dubu. Uvádí se, že  kamenná hráz z vodorovných hranolů se bez jediného přerušení táhla přes 20 km, směrem od Ještědu k Bezdězu a místy byla vysoká 3 až 10 m. Tento přírodní produkt vznikl vulkanickou činností v období třetihor. Sopečné výbuchy a zemětřesení vytvořily dlouhou trhlinu ve zdejším pískovcovém podloží. Do ní se dostalo čedičové magma, vyplnilo ji a ztuhlo. Měkký pískovec v průběhu mnoha a mnoha let zvětral a eroze postupně celou čedičovou žílu odhalila. Dnes ze slavné zdi zbylo jen toto torzo, jako přísně chráněný pozůstatek a jen zasypané příkopy. Celý původní čedičový val zmizel lidskou činností, když za vlády císaře Josefa II. koncem 18. století stavěli cestáři silnice a zjistili, jak je čedič kvalitní, začali ho lámat a roztloukat na štěrk. Uvádí se, že teprve až v roce 1920 se podařilo těžbu zastavit a zbytek unikátní přírodní památky zabezpečit.

Při zpáteční cestě jsem si uvědomila, že příkop, který se podle pešiny táhl po levé straně a místy v břehu byly vidět i zbytky hranolků čediče, že stejného příkopu jsem si všimla když jsme šli letos v té mírné zimě bez sněhu po křížové cestě od kapličky sv. Anny . Se sestrou Jarčou jsme přemýšlely k čemu ten hluboký a široký příkop se zbytky kamenů a divoce zarostlý asi sloužil, tak teď už vím, co jsem tehdy nevěděla...