Nenapadá mě jiný kraj, než ten náš, jizerskohorský, tady má duše vždycky pookřeje.......

Ty kozenky na tůře jsme fakt nebyly my dvě,  Hanka a já, ale....., no, však uvidíte !

Na jedné lesní cestě jsme potkaly skupinu prvňáčků, šťastných a veselých dětí.  Aby ne, čas školních výletů je tady ! 

Při krátkém odpočinku, na plácku nedaleko

Za to nedělní brouzdání kolem průzračné horské říčky může jeden porouchaný traktor. Potřeboval opravit.

"Mirek pojede na Jizerku, nechceš jet s námi ? Než bude s opravou hotov, mohly bychom se spolu někde v okolí projít", řekla mi Jarča. No jasně,

V sobotní odpoledne jsme se vydali na malý výlet k Bílým kamenům. Jsou to zvláštní zaoblené skalní útvary, které už z dálky připomínají shluk hřbetů a hlav slonů, proto se jim tu také říká Sloní kameny. Jsou to skály ze dna moře. V hodně dávné době, v druhohorách, celou tuto oblast zaplavovalo mělké

Ve čtvrtek byl den jako malovaný a projít se po čase táhlým, malebným údolíčkem, zastavit se u novinského viaduktu, počkat až zvon oznámí celou  a dá se do pohybu místní orloj, pokochat se hezkými chaloupkami, to mi udělalo radost. Nejen mně, ale i Šárce a mým vnukům se to líbilo, škoda jen, že jsme sem nemohli přijet a odjet vlakem, to by byl pro kluky ještě větší zážitek.

Ten nadpis je zavádějící, že ?  Ne, na koupání to opravdu nebylo, ale na příjemnou procházku kolem vody.......

Sobota, 19.1. 2014  -    kolem přehrady v Jablonci nad Nisou - Mšeno

Když se řekne Petřín, jistě vás napadne petřínská rozhledna nad matičkou Prahou a celé to okolí, plné krásných stromů a cestiček co lákají k procházkám, a v létě se záhony voňavých růží....Ale já vás teď zavedu na jiný Petřín, v jednu lednovou sobotu, kdy vzduch voněl jakoby předjařím....

Možná

Krátce po nedělním obědě mi zazvonil telefon.  "Mamko,  jdem se kouknout na výšinu, nechceš jít s námi ? Za půl hoďky jsme u vás.." Jasně, že takové pozvání neodmítnu, navíc je docela hezky, žádný mrazivý leden.  Z parkoviště v Lidových sadech je to lesem pěkná procházka,

Jo, ta osminohá stvoření, kterých se mnohý z nás štítí, a  za symbol štěstí je zase  má někdo jiný... Jsou tu s námi už od nepaměti, žádní krasavci, jsou přímo odpudiví - takový chlupatý pokoutník tmavý , když na vás odněkud jukne, jéje,  přesto jsou užiteční. Takové mouchy a jiný drobný dotěrný hmyz před nimi nemá šanci, když skončí v jejich jemně utkané síti.

Kdykoliv se mi zachce, dívám se zezdola na Ještěd denně, na tu dominantní horu, tvořenou tvrdým a nápadně světlým křemencem, na horu, která ční vysoko nad okolními hřbety a od nepaměti shlíží na okolní krajinu.

Z vrcholu bývá prvotřídní kruhový rozhled i na ostatní kopce, a to až do vzdálenosti